v očích vidíš všechno a ňic
nepomyslíš už na ňic víc
položíš se
odevzdáš se
tam na slunci v suché trávě
tam za starým zrezlým plotem mezi stromy
kéž bys tam jen nebyl sám
uvidíš mě v ranní mlze
pod jedním z těch stromků stát
na tom místě čekala jsem
na toho, co mě míval rád
na tom místě
pohřbila jsem
svoje tělo a šla spát
pod přikrývkou z černé hlíny
v mlze prášků na spaní
když mě zradil, přijde jiný
podvolí se své paní
když ti letní vánek hladí vlasy
napadá tě, že ti asi
hlavou běhá nevídaná
tvář té ženy, co tu stála
tam za starým zrezlým plotem mezi stromy
kéž bys tu jen nebyl sám – ty nejsi
uvidíš mě v ranní mlze
pod jedním z těch stromků stát
podvanácté neodolals
já si znovu mám s čím hrát
zítra za mnou přijdeš zas
potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté
potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté
potřinácté potřináctépotřinácté potřinácté
potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté
POTŘINÁCTÉ NAPOSLEDY
na tom místě
pohřbila jsem
svoje tělo a šla spát
(čas proměny, čas jít spát
slastná závrať
pulsující teplo prasklých žil pod kůží maluje svůj abstraktní příběh
na mých kostech položím tě
(čas proměny, čas jít spát
pod přikrývkou z černé hlíny
svázán šlahouny trní
odvedu tě na druhý břeh
už budeme navždy sví
No comments:
Post a Comment