odrhovačka o múze

 polofunkční paradigma

řídí sotva funkční hlavu

a v sotva funkčním stavu

mi ji drásá fotosensitivita

a v tom světle chybí mi tma

pach kůže a chuť krve

a co se stalo prve

to už historie nesmí vrátit

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju

je to hlubší, ale vždycky jenom

múza má bude ještě spát

a pak náhodou

vrátí se mi do života

múza má pětapadesát

šrámů na srdci

a každý z nich se stříbrem potáh

múza má klekla přede mnou

a co řekla mi,

to mi dosud tepe v břiše

múzo má, až se probudíš

v sobě skryju tě

tiše tiše

a tak sedím

a táhne mě to dolů

a tak od svého stolu

vzlétám do světa, kde všecko řídím

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju...

....

bude to tajemství

bude to krevní pakt

bude to jenom sen

bude to věcnej fakt

bude to nemožný

bude to ideál

bude to nemocný

myšlenka zvrácená

bude to naděje na zkázu

stvořená k tvému obrazu

která vždy zmizí, když se rozední

naděje umírá poslední

ale co se stalo prve?

jen chlad a pachuť krve

to už historie nesmí vrátit