Západní brána

dokážeš létat, chodit hlavou dolů? taky tě jímá hrůza z jiných světů? kéž bychom tomu mohli čelit spolu řekni mi prosím, že se možná pletu že nejsem blázen, cítíme to stejně do světa vniká vibrace tam zvenčí prostor se křiví, ne však obyčejně závoj, co dělí vesmíry, se tenčí

dáme si schůzku nad Západní branou a ty mi povíš, zda se bojíš pekla už přihořívá, nemám na vybranou na bílý beton první slza stekla

uprostřed louky se mocně rozevírá jáma, kde rachot nelidský se tříští jak strašně tísní mě v duši bílá díra tlačí na kůži, míza ze mě prýští!

stojíme spolu, hlavu mezi mraky v žilách mám červy, oči v jednom bodu něco se děje, vím, že to víš taky zlověstné ticho pohyblivých schodů

celé to místo ve své disonanci zvěstuje, jaké děsy vesmír skýtá tma jako ve dne, světlo jako v ranci chaosu píseň do mozkovny vrytá

pojďme odsud, než nás to sežere

vábení

zmatená dívko, co měla jsi na mysli,

když se ti vracela naděje na štěstí?

kdokoliv spatří tě, koutek má povislý

oči tvé nikdy nic dobrého nevěstí

kam jsi kdy pohlédla, vidělas nicotu

nikdo ti netoužil věnovat vřelosti

rozbitá chemie vzdoruje životu

obličej žadoní o ránu z milosti

nemělas ponětí, kam tě to zavede

když z cesty zkusíš se do lesa odebrat

zas myslíš na konec, urputný tragéde

chtěla bys na mechu břemeno odevzdat

schovej ten telefon, už se ti neozve

vybral si jinou tak jako ti předchozí

nebudeš nikomu patřit a on tobě

vadnou a rozbitou opláčí nemnozí

snáší se temnota a klesá naděje,

cítíš však postupně zvědavost, vábení

co to tam ve svahu, tam na té skále je

šepoty větru ti dávají znamení

pojď...

nad srázem v cestě máš rezavé pletivo

obhání paseku s bující křovinou

když tvůj zrak konejší večerní šedivo

cestičkou po srnách dereš se krajinou

vtom zvláštním leknutím ustrneš na místě

snad je to bouřka, co blýsklo ti za zády?

poprvé nazad se otočíš nejistě

musíš se vymanit z přeludů nadvlády!

děravý drátěný plot totiž zanikl

změnil se v kamennou vysokou bílou zeď

a mozek zblouznění v tu ránu zakřikl

nesmíš tu uvíznout, uniknout musíš teď!

chce se ti křičet a srdce tě tluče, když

drsný a studený pískovec nahmatáš

na druhé straně se nad stromy tyčí kříž

utíkáš ode zdi, důvěru v Boha máš

prochladlé ruce se drásají na trnech

ani to necítíš, jen touhu vzbudit se

a ruina kostela vyrazí z tebe dech

před tvýma očima začíná měnit se

choulíš se na místě, obličej ve dlaních

chceš svoji postel, leč okolí nemizí

musíš si vytrpět tohoto sídla hřích,

magii, která ti svobodu odcizí?

nebudeš obětí! plivneš si do rukou

naposled štípneš do zkřehlého zápěstí

máš-li ve snu tu čest s duševní poruchou,

může jen odvaha dostat tě z neštěstí!

z kostela stala se vila a kolem ní

podél stěn skvějí se růže a výzdoba

prosklené dveře ti otevřou služební

zpod bílých líčidel páchne jim hniloba

jedna je široká, druhý je vysoký

nemluví, hrubě tě za paže popadnou 

na rukou vidíš jim strupy a otoky

úzkost ti brání se vykroutit, vypadnout

oba se hýbají v úplné tichosti

slyšíš jen klapání tam někde ve výšce

mdlým světlem schodiště vedou tě bytosti

z tajemné prázdnoty vlasy tvé ježí se

pojď!

naproti schodům hned strčí tě za dveře

pevný hlas odvětí: "děkuji, smíte jít"

tiše se podivíš místnosti nádheře

baldachýn, krb, křesla, závěsy, zvláštní klid

v křesle se otočí postava v korzetu

vznešená struktura ve tváři bělostné

hedvábnou sukni má třpytkami posetu

na krku blyštivé bohatství nerostné

stanulas tváří v tvář rohaté bohyni

na jejím zámku tě veselí nečeká

tušíš, co chystá na náhodnou chodkyni

z příběhů víš, jak si zpracuje člověka

promlouvá vlídně a chápe tvé obavy

za chvíli pustí tě, slibuje záměrně

vzdorovat nezvládáš, vidí ti do hlavy

vodí tě sídlem, co zdá se ti nádherné

co když jí běžný lid závidí bohatství

a tak ji odsoudil na věčnou samotu?

instinkty o možném svržení v propast ví,

odstup však mění se v duševní nahotu

konečně našla jsi, kdo by ti naslouchal

dala ti zlato a víno, co hřálo tě

chtěla jsi zemřít a tak vítr zafoukal

přání tvé za Smrtí samotnou vzalo tě

pojď.

prohlížíš jídelnu, knihovnu, ložnice

ve světlých šatech, tvém daru po koupeli

místo je krásné, kam ostatní bojí se?

končí tu trápení -- proč by se vzpouzeli?

paní když hovoří, krev se ti rozlévá

částečně ven ze tvých zranění dávnějších

více však cítíš, jak blaho se rozsévá

po dříve netečných partiích dolejších

„má malá princezno, čekám tu na tebe 

doma tě, zdá se mi, dávno nic netěší

když se mnou zůstaneš, vezmu tě do nebe“

vyslovit „ano“ se s trémou zdá nejtěžší

jakživa nemělas takové nutkání

zbavit se zátěže, plně se odevzdat

když sedáš na divan, k tobě se uklání

napětí narůstá, špiní se o krev šat 

šrámy a modřiny, vlastní i od druhých

nebolí, chladí jen, zvěstují záhubu

příkoří činů, slov bezduchých a hrubých

vytéká při každém srdečním záškubu

překrásná dáma tě pohladí po tváři

a s vlídnou ladností "opři se," poručí

v padání nazad tě pohovka zaráží

smrti své poprvé pohlédneš do očí

it do be like that

prsty si ochráním párem rukaviček

nastal čas vyléčit podobné podobným

postupně klepu si popel do ředkviček

stejně mi zdechnou, tak jako já na podzim

napětí

 pro nás, co sníváme, místa není
snad jenom ve hvězdách nebo v moři
v krabicích, kukaních betonových
srdce za stěnami tiše hoří

na kraji města, tam domy mlčí
ve sloupech drmolí elektřina
smrtící napětí uvězněné
a bouře podobná ve mně dřímá

když létám v éteru po setmění
cítím, jak houstne atmosféra
něco se zlomí a něco skončí
z bytostí přežije málokterá

najdu-li znak duše mně spřízněné
odešlu jí svoje souřadnice
a pokud nikdo mi neodpoví
nechci se nadechnout nikdy více

yeet

spitting ink in skin
kissing in pink sin
in illicit dreams
ill disease will spin

beat thin lips with fists
slit these timid wrists
weaving needle wreaths
nimble nymphs flick whips

fill each leak with pills
inches width, it spills
evening minutes killed
dreamy pinkish frills

a game of control

deep inside my body
dwells a deadly power
if i weren't a coward
i could use it – bloody

i feel it pulsating
whispering: let's play a game
you resist or go insane
which one's more worth hating?

good self, bad self fight
when self-hate takes hold
fear of no control
never knows what's right

pry my ribcage open
let the crippled mind explode
only then the hate is solved
accidental coping

the way out is through
live the numbness fully
love its pitfalls truly
hurt when hurt is due

where's my treasure though?
thought i'd one day make it
heart no longer naked
confidence and glow

stuck in neverafter
nerves and hormones fail
one more coffin nail
in hysteric laughter

vykraď to, co nemáš rád

 Zatoužila jsem doplnit své outfity tím ultimátním zlatým hřebem. Monoklem. A jeden by netušil, jak moc u takové věcičky člověk může jít do hloubky témat sociální třídy a genderu, ale právě tato témata vlastně u mého zdůvodnění, proč jsem si ji pořídila, stála přímo u zrodu celého nápadu.

Monokly známe z historických audiovizuálních či literárních děl. Tato pomůcka ke korekci zraku v módě úplně zapadla, ale přežívá v našem povědomí z velké části také kvůli memům. To díky nim každý ví, že monokl býval doplňkem bohatých a vlivných mužů.

V okamžiku, kdy mě poprvé napadlo nasadit si monokl, jsem byla ovlivněna tématem konverzace, cituji kamaráda:

„Kapitalisté jsou ti zlí pánové ve fraku s buřinkou a monoklem.“

– a sebe: „kradu jim monokl jako protest / jsem zlá paní s monoklem a vidlemi“. Vzhledem k tomu, že navíc často a ráda používám emoji s podezíravým výrazem a monoklem na oku, všechno krásně do sebe zapadlo. Jakmile jsem napsala a odeslala tento vtip, začala jsem ho brát vážně. Monokl a vidle. Buržoust a vidlák. Taková jsem já – osoba naučená od mala, že peníze nerostou na stromech, osoba s úctou k věcem a strachem, že se v tomhle krutém světě neuživí, když nebude makat a ohýbat hřbet, a také bohužel osoba, která si moc ráda představuje sebe samu někde ve vile a v pozici, kdy toto nemusí vůbec řešit (mám ale dost solidarity a ekologického smýšlení, abych tam nechtěla doopravdy směřovat).

Takže vznikl nápad se vyfotit s monoklem a vidlemi – udělat něco jako konceptuální umění v rámci bohapusté fotografické marnivosti.

Googlení míst, kde sehnat monokl, ke mně navíc přineslo až teprve sekundárně uvědomění, že monokly byly mužská záležitost a že jí v povědomí společnosti zůstávají. Dokonce nade mnou dnes moje babička spráskla ruce, že „to přece nosili pánové!“  Řekněme, že rebelství za každou cenu mě sice opustilo někdy v 9. třídě, ale víra v genderové role ještě dřív. Vysvětlovat, že jsem genderqueer demigirl, by to zkomplikovalo, ale statement vychází krásně najevo i tak. Žena s monoklem. A sluší mi! Můj styl je čistě estetická preference, nakolik v tom hledají sexuální otevřenost nebo lásku k Satanovi. Ale monokl, ta dlouho zapomenutá záležitost? Moc ráda budu všude říkat, že jsem ho ukradla jednomu bohatému muži. Protože přesně tak to bylo myšleno. Eat the rich.

why even

 some days are just

i’m not sure

all those clichés from movies about insane people

smoking cigarettes while sitting on the cold floor of the balcony leaning on the wall staring into the light-polluted violet sky

and all the city windows, most dark

the desire to smash the mirror with one’s fist, suppressed only just

80’s pop melancholy and a deep longing to just disintegrate into thin air

and wishing to grab a cute willing and submissive stranger by the wrist and lead them into the void, get lost in the smell of tobacco, leather and desperate kisses

all the sweaty and bloody urges to destroy, all the attempts to make oneself feel alive

looking for something uncertain and undefined

are so

…

…

it’s basically been the same every time i leave myself to my thoughts and longings since long long ago

life changes but the same ideas come back to me

it’s one of those days i don’t even want to unfuck myself

i just let the glittery waves of the ocean wash over me

i meditate

and create (sometimes)

and feel like the hottest bag of slimy stinky rotten shit

my entire novel is based on this freudian shitfest – all the characters that i am and characters i want to be and characters i want to meet

yes, the book i haven’t touched in months although it’s more real than myself

i swear to god i suck at putting ideas together or even comprehending whatever the hell all of this on my mind is

who even cares honestly

…

i love my playlist, right now more than ever

but i envy those people so much that they put emotions into music – i’m so incapable of doing any of that it’s actually really rheeeee diculous

premiant

kolem mě se děje stále stejná nuda
prázdní lidé, prázdná já, jednou se to udá
pochvaly a jedničky, škola, hračky, zvířata
všichni si mě rozmazlují, jednou budu bohatá

za stěnou si blízcí pracují a hrají
já si tajně zkouším, jak mi bude v ráji
na hranici nicoty, sladký rauš mám v lebce
tlačím ruku za světlem s obratností slepce

narážím na měkkou díru mezi zuby
kdož máš trochu sílu, kamenem mě ubij
mohla jsem tam být, než zradilo mě tělo
splynout s tmou a vzít si, co mi nechybělo

proč mi tolik chutná dusit se a zmírat
vážně nejsem smutná, v hlavě mé je díra
je to jenom tělo, celulární svazek
překonej ho vůlí a skončí na podlaze

kdo by to byl čekal, je mi jenom devět let
že si tajně přeji vydechnouti naposled

kořist

 padá prach a přes něj stíny lapat po nich nemá cenu lůžko z černé rašeliny ve svých duchnách skrývá ženu

v temném lese svítí oči

slétají se netvoři

marně dumáš, co si počít

motáš se jak na moři

vrátit zemi, co jí patří

budeš stejně jednou muset

neotroč už s dřinou za tři

najdi pokoj tam, kde’s used’

budeš trpět jako dosud

necháš-li se vůlí vést

odpusť duchům, přijmi osud

nebude tě těžké svést

ježí se ti všechny chlupy

když se noříš do bažiny

blíží se křik líté tlupy

Bůh ti odpusť všechny viny!

poblíž stojí zpustlý kostel

kde bys marně hledal skrýš

jen pár ghúlů má tam postel

které brzy uvidíš

havěť tě již obklíčila

nemrtvé i živé zrůdy

všem se tuze zalíbila

vůně potu, křehké údy

už ti krví parte píší

jejich kruh když roztíná

z hlubiny se vynořivši

sama jejich domina

CO TO TU JE? zaburácí

Smrt, jež zpečetí tvůj osud

nohy tvé se zapotácí

strach máš větší nežli dosud

úsměv tvůj ji nepřekvapí

čekal’s na ni mnoho let

když tě zahalí svou kápí

konec už máš na dohled

monstra rázem vidět není

ta nechala venku čekat

sladké, krásné utrpení

přijde, když tě začne svlékat

v soukromí té plachty černé

jež se zvedla jako stan

skučíš, sténáš, sloužíš věrně

budeš k smrti ušoustán?

ne, neb když je spokojena

vypaří se s lítým smíchem

hostina je zahájena

zuby zrůd ti projdou břichem

luxus

pyšně se honosím v luxusním kožichu
co mě stál zlámanou grešli v sekáči
pocucávám kouř jako dámička
honím si ego iluzí přepychu

jediná rozkoš zemřela přede mnou
a s její mrtvolou denně chodím spát
sloužit nemůže, neutíká však
ani násilím už mi ji nevezmou

slzy mi smáčí zaťaté zuby mé
dámy a pánové, račte přistoupit
mohla jsem býti někdo – bohužel
můj vlastní ostych způsobil, aby ne

živím se zbytky, co druzí nechtěli
stavím z nich palác na vysněné požitky
zkouším korunu z tretek a drátů
vím, že mi sluší, neřeším, padne-li

uhnívám v ráji domnělých pokladů
svět si mě zaslouží v každém případě
půlka mě myslí, že já jej také
jsem bohyně bídy, královna odpadu

grass

the grass up here is so calm
i will die here all alone
for i've intended no harm
but scraped myself to the bone

the effort's got the best of me
took my freedom, joy and spark
this connection's meant to be
me and sweet dreams in the dark

the unexpressed

 i’m no longer expecting to save the earth
i’ve failed my own goals, i’m totally worth
no more than the coffee and the sugar i consume
to remind my body my room’s not my tomb

i’ve reduced my hobbies to slow night walks and onanism
i can’t fill my mind and i can’t fill my organism
and people are too scary so i must scare them more
so they can see clearly that i’m no one’s whore
but there have been times when i reached out…

must i name the symptoms and must i play the game
must i be theatrical and must i look insane
should i threaten with suicide to get some proper care
or will you still consider me the strongest bitch out there

i put on the toughest mask so mofos know damn well
if you tell me how to live you’re going straight to hell
i try to earn the spotlight i want to seize the throne
but it hurts like hell to fight this battle all alone

just because you comfort me won’t mean you don’t admire me
i demand concern for me and i demand it now
i’ve done all this by myself and it will always stay this way
but i’m losing my mental health along the way 

can’t get over myself
and I won’t tell you how it pains me because
you think i’m not depressed just lazy
can’t get over the world
and I won’t tell you how it aches me because
you think nothing ever breaks me

can’t get over your ignorance, my loneliness, everything i must suppress
if i weren’t so unexpressed i would not be so self-obsessed
i don’t mind being imperfect but can you see the ugliness
beauty is not hard to love but how could someone love this mess?

yes there have been listeners but no one understood
the normies just said stay unique throughout your adulthood
psychologists just twisted everything i ever said
i just seem way too functional to wish that i was dead

so maybe if i show how weak i am you’ll pity me
but it’s more likely they’ll attack me and make fun of me
unbreakable as i wish that i was i’ll never be
and sharing is caring but i am no one’s cup of tea

just because i comfort you don’t mean i don’t need it too
i demand concern for me and i demand it now
i’ve done all this by myself and it will always stay this way
but i’m losing my mental health along the way

can’t get over myself
and I won’t tell you how it pains me because
you think i’m not depressed just lazy
can’t get over the world
and I won’t tell you how it aches me because
you think nothing ever breaks me

can’t get over your ignorance, my loneliness, everything i must suppress
if i weren’t so unexpressed i would not be so self-obsessed
i don’t mind being imperfect but can you see the ugliness
beauty is not hard to love but how could someone love this mess?

i’m no longer expecting to save the earth
i’ve failed my own goals, i’m totally worth
no more than the coffee and the sugar i consume
to remind my body my room’s not my tomb
there have been times when i reached out…
nothing ever helps

overkill

 tenhle boj o převahu mě vážně nevzrušuje

věř mi, neovlivním vždy, jak se to projevuje

dvacet čtyři sedm chodím s otevřeným nožem

uteč/útoč, zabij, nervový systém přemožen

nemáš ani šajna, ale nemám to jak vysvětlit

proč mi srdce málem může z kůže z těla vystřelit

proč je pro mě trauma, co mě mělo jenom pobavit

možná by ses aspoň snažil chápat, mít tak nějaký cit

opakuju celé roky, že mám nervy v prdeli

že nebudu ničí děvka venku ani v posteli

že mi nejsou tři, abych nechápala point vtipu

ale když tne do živého, přesto uvnitř chcípu

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, úsměv z tebe servu

bavte se tu dobře a já půjdu tiše jinam

ale když to míříš na mě, to už je hned jiná

máš tu třicet lidí, které tenhle humor bere

tebe ale baví jenom když mě něco sere

ať se snažím sebevíc být z nás ten lepší člověk,

dlužím sobě obranu a vysvětlení tobě,

jak mám ale dojít klidu, když mě vždycky sundáš

nezájmem a diagnózou hysterická kunda

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, čuráka ti přervu

asi je to jazyk lásky, útočit na slabiny

slintat nad ponížením jako nad kusem slaniny

dělat ze mě debila a trefovat se do mě

mohla bych ti odpustit, být to nevědomě

nech si tenhle shit pro někoho, kdo po tom prahne

mám touhu vraždit, když se na mě jen ruka vztáhne

proč jsem asi hovado s narcistickými komplexy?

protože mi ego ničí zmrdi přesně jako ty!

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, předhodím tě červům

make it black

make it cloudy, make it black

make it rain upon my back

make it pretty just for me

i’ve never felt so fresh and free

i want it all, this heavy rain

a shiny brand new kind of pain

so make it pretty just for me

the foolish sin and purity

i’m torn in half, it’s so romantic

loving, wanting, craving, starving

half in love, half twisted and sick

no one’s bitch and no one’s darling

i’m so stressed and bored i’m tugging

at the suture in between

so at the end, i am becoming

no one’s spouse and no one’s queen

so make it cloudy, make it black

make it worthy of my art

keep joy in the state of lack

so i can drain my rotting heart

make it dirty cause i am,

pure love is not much fun to write

and make it bloody, i’ll be damned

if i can make it out all right

i am destined for temptation

meet my sad ass in damnation

where i’ll spend eternity

redeeming all my chastity,

sobriety, morality,

good deeds and hospitality

and everything i choose to do

though ones like me shall be damned too

but make it cloudy, do it now

i’ve waited for this all my life

i’ll make it bloody, i know how

there’s never been a fight of strife

that produced this kind of violence

you’re ashamed to let it show

but within your heavy silence

i know you know that i know

as long as i’m a dark romantic

i will suffer while i live

these needs of mine, insane and frantic

want to take and want to give

but my heart knows its place and

my head know its conscience

i’m forever stuck with my hand

knowing well that there’s no chance 

nikam!

cévy jsou lana srdce, co tě svazují

drží tě tam, kde dávno možná nechceš být

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

táhnou z tebe chcanky a chanel číslo pět

ponižující zlatá klec

marnost nad marnost, protože už tě nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, co tě svazují

bída v hlavě, sucho v hubě, prý to takhle chcou

hlavou by sis to nevybral ani náhodou

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

nic nesvědčí tomu, že se plamen vrátí zpět

nic než popel tam, kde hořelo několik let

všechno je marnost, protože už tě nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, co tě svazují

nedáš nic znát, nebudeš opakovat

že strádáš, zas a znova ten oheň zapalovat,

když víš, že

nebude kouřit správným směrem

a shoří ti vlasy jako minule

možná to horko povolí

tvá utažená lana z ocele,

ale zas tě porazí, padneš na zem

oheň, co měls rád, nehřeje

bude tě značkovat dalšími cejchy,

dokud tě srdce svazuje

jsi na to sám

stejně víš moc dobře, že nemáš kam jít

v zajetí je domov a v zajetí je klid

někdo tě má rád, co víc od toho chtít

stejně kdybys odešel, nebudeš mít kam jít

možná je to jediná šance někoho mít

ego už ti zvadlo, už mu může odzvonit

prý tě tady chtějí, tak je pro koho žít

někdo tě má rád, co víc od toho chtít

nedáš nic znát, nebudeš opakovat

že strádáš, zas a znova ten oheň zapalovat,

když víš, že

nebude kouřit správným směrem

a shoří ti vlasy jako minule

možná to horko povolí

tvá utažená lana z ocele,

ale zas tě porazí, padneš na zem

oheň, co měls rád, nehřeje

bude tě značkovat dalšími cejchy,

dokud tě srdce svazuje

jsi na to sám

cévy jsou lana srdce, co tě svazují

drží tě tam, kde dávno možná nechceš být

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

jsi na to sám

ňikam

cancer moon

a moon-eyed moony white-haired doll

stuck her fingers in a hole

sweet electric shocks in veins

on full moons it always rains

and the humming water gets me high

kiss my tears off as i cry

in a sedated static state

i’ll suck you in, let’s stay up late

we’re floating on the ocean, we dream

with endless nothingness we dream

nothingness over our heads and we dream

i’m killing my fear of what i cannot see

and if my light is fading i dream

you will remember me after i disappear

light pink shapes and glittery haze

don’t you like it i know you’re amazed

you can’t have this with anyone else

these are the stories nobody tells

about conscience loss and the hand of fate

about what i wish that i could hate

the humming water gets me high

you’re so sweet i have to cry

when nothing and nothing with nothing is nothing

you claim to know something but your heart is stopping

bound to crash

 i was born to be lonely

i'm damaged by default

with a heart that’s exit-only

with a blade stuck in my soul

all i ever dreamed of was

someone who might feel the same

never lost my hope because

well, i must just be insane

and so i made someone up

they could run away with me

then we’d blow the whole world up

aside from other fantasies

these ideas of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and if i ever were to do it

all of you would burn to ash

these illusions of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and all there will be left of me

is a fast train bound to crash

i’ve become what i despise

touch-starved, sex-starved – all at once and

rediscovering all my vice

full of pink void that i can’t stand

tell the secret, i must hear it

show me all scars, bruises and cracks

give me your soul, i must feel it

i’ve spent many years holding back

i gave up on what was real

i retreated to my dreams

this is how i’ll never feel

in my life so my head screams

these ideas of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and if i ever were to do it

all of you would burn to ash

these illusions of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and all there will be left of me

is a fast train bound to crash

this obsession of mine

is just wasting my time

your sweet scent is a crime,

dear illusion of mine

this obsession of mine

is just wasting my time

it’s a lonely hell

it’s a horny jail

but if it ever were to happen

all of this would burn to ash

this obsession of mine

is a sinister crime

it’s a lonely jail

it’s a horny hell

but what would be if this was real

is a fast train bound to crash

weltschmerz

 hlava ví, ale srdce

je totalita

najdi úlevu aspoň na půl minuty

smyj špínu všedního dne

a realita

tě stejně dostihne, vybere své pokuty

chytáme se stébel, ale 

dostihla nás všechny, vždycky

každý by rád trpěl, ale

jak hrdina romantický

tedy skrze popel a krev

opojně a esteticky

*takhle to bolet nemá

z toho se báseň

napsat nedá

jen samý nevkus, nuda

z toho se báseň tvořit nemá!*

probodnout svoje srdce je banalita

najdi úlevu aspoň na půl minuty

trýznit se, jak duše chce

a realita

lepí, táhne se

hříchy neprominuty

ztrácíme se ve snech, ale

dostihne nás všecky

ztřískáme se na plech, ale

týrá nás sobecky

zavíráme dveře, ale

vždy má klíče. všecky.

dokonce i tam, kam už nikdy nechtěls

-

-

-

**

opojně a romanticky

vyválím se v každé křivdě

kouzelňe a esteticky

větší drama svět neviděl

ego touhu neztrácí

trumfnout všechny braky

moje srdce krvácí

a tvoje bude taky

platonic domination

 frustrated, overwhelmed but empty-eyed

and frankly you can’t tell how much i’ve tried

but this is how i’ve felt since i turned my eyes

to the window and through, to the world outside

disgustingly sadistic is what you are

ego up while beating the others down

against their will like a herd of swines

bored with the few who want to die for you

*just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i hate you

you’ve hurt me and i wish you’d never ever

obtained so much power over people*

**you apply your systematic violence

to everyone who has outrage in their eyes

your desire to scare and overpower

is fucking toxic shit that you should eat and die**

just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i’m not you

i’ll sit and wait till they crawl to me

an offering of what they’d do for me

i'm sure it would be nice, what they'd do for me

-in my insanity

i shall retreat to dreams

of a utopia

where you do not exist-

--in my insanity

i shall retreat to dreams

of everyone’s free will

to be good to me--

---in my insanity

i shall retreat to dreams

of a utopia

where i’m the perfect queen---

>in my insanity

i shall retreat

to platonic domination…..<

cruelty is a funny thing

it depends a lot on what you bring

everybody hurt must be avenged

so if you’re a real bastard, then the game must change

*...*

just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i’m not you

i’ll sit and wait till they crawl to me

i’ll sit and wait till they crawl to me

an offering of what they’d do for me

i'm sure it would be nice, what they'd do for me

i have never seen such a pathetic mess

with the way you smile and the way you dress

you can’t do it the right way, please do admit

that when it comes to this, you submit or quit

you piece of shit, just exit

the world that you’re turning into a pit of spit

you’re so sick – that’s it, i’m kinkshaming

there’s no justification for your victim blaming

you can’t do it the right way if you choose between

fear, restraint of rights and your war machine

feel these two different kinds of obscene

revolution comes with this new good queen

*...*

**...**

I DESERVE

MY REVENGE

you’re the only

actual slave

but today

you will see

the masses come in

by themselves to kiss my feet

- ... -

> ... <

--- ... ---

in my insanity

i retreat

to platonic domination

of plutonic fascination

of consensual fornication

of anal lubrication

of skin exfoliation

of love intoxication

nenávrat

mezi měňavými patvary cigaretového kouře

spatříš tvář mdlou a unylou s papírovou kůží

zkrachovalý básník zachraptí: jen pojď a zavři dveře

ze zdi na tě shlíží malá dívka s bílou růží

ptáš se, zda je tím, koho každý hledá

jestli se skrývá proto v podkroví

ale tíha z neznáma na hrdlo ti sedá

a ústa jen tichou prosbu vysloví

vzpomínáš si matně na ty oči plné kalu,

co se rozzářily, když volals jejich jméno

za obzorem zapadají zbytky jejich žalu

a svou píseň nedozpívá duše, co už nemá cenu

ztratils pojem o čase a bloudils do neznáma

v jámě utrpení našel čaroděje nekonečna

ptáš se znovu: „jsi to ty?“ a hlava tiše kývá,

když si znovu saháš na život a slyšíš hudbu věčna

já nemám ňic

já nemám nic, co by sis přál

nemám nic

a říkám ti pořád dál

já neporadím, nevysvětlím, cos kdy měl a mohl mít

já nevyzradím, neznesvětím tajemství v podkroví

máš posledních pár chvilek, než se probudíš

máš posledních pár chvilek, ať si s ním promluvíš

posledních pár chvilek, než se probudíš a zjistíš

že se ti zdá, že se ti zdá

že se ti zdá, žes našel Boha

že se ti zdá, že se ti zdá

že se ti zdá zas a znova

tak se mi zdá, žes to posral, kámo

mně se ti zdá, že sis zase šlehnul,

tak ti zdá, že jsi možná našel

odpuštění, vykoupeňí, jenže ono to tak není

že se ti zdá, že se ti zdá

že se možná vzbudíš a ona bude žít

že se ti zdá, že se ti zdá,

že se snad někdo slituje, se ti zdá

před očima bliká ti ta tvář kulatá vyčítavá

básník stařec žehná, v agónii tě uvrhne znova

svíjíš se v bolesti ze sladkého křiku dívky

v jejím klíně probudil ses, tam našels boha

v35m1ry

 zas padá

hvězdný prach na město, které už šlo spát

usíná

smysl postrádá

třeba se už zítra rozpadne svět

a třeba se rozpadnu já

možná že žili jsme jen na pár let

a možná že stačí nám

vědět, že není proč

modlit se k vesmíru

modlit se za lásku

že sis mě vymyslel

sám

ležíš a spíš

krajinou myšlenek procházíš se

já nepoznám

proč se usmíváš

třeba ti do pití nalili jed

a možná ses otrávil sám

a možná že z vidiny své prozříš hned

a možná že krajinou

myšlenek projdu se

tebe na polštáři

do nití zamotám

nohama omotám

já

uteč přede mnou

mrzí-li tě, jak to vypadá

když mi sám dáváš příliš

pověz, co ti je

a nacpi mi do srdce

co se ti nevejde

plač se mnou

a pověz mi

pověz mi

pověz mi

kdo koho miluje, kdo koho zrazuje

kdo komu vhazuje do okna kamení

má duše putuje, mé srdce sděluje,

že se nic nemění, přetrvá vědění

že to vždy bude ta hořká a kyselá

sladká a voňavá, temná a bolavá

smrt, která miluje, láska, co zabíjí

po13té

 v očích vidíš všechno a ňic

nepomyslíš už na ňic víc

položíš se

odevzdáš se

tam na slunci v suché trávě

tam za starým zrezlým plotem mezi stromy

kéž bys tam jen nebyl sám

uvidíš mě v ranní mlze

pod jedním z těch stromků stát

na tom místě čekala jsem

na toho, co mě míval rád

na tom místě

pohřbila jsem

svoje tělo a šla spát

pod přikrývkou z černé hlíny

v mlze prášků na spaní

když mě zradil, přijde jiný

podvolí se své paní

když ti letní vánek hladí vlasy

napadá tě, že ti asi

hlavou běhá nevídaná

tvář té ženy, co tu stála

tam za starým zrezlým plotem mezi stromy

kéž bys tu jen nebyl sám – ty nejsi

uvidíš mě v ranní mlze

pod jedním z těch stromků stát

podvanácté neodolals

já si znovu mám s čím hrát

zítra za mnou přijdeš zas

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

potřinácté potřináctépotřinácté potřinácté

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

POTŘINÁCTÉ NAPOSLEDY

na tom místě

pohřbila jsem

svoje tělo a šla spát

(čas proměny, čas jít spát

slastná závrať

pulsující teplo prasklých žil pod kůží maluje svůj abstraktní příběh

na mých kostech položím tě

(čas proměny, čas jít spát

pod přikrývkou z černé hlíny

svázán šlahouny trní

odvedu tě na druhý břeh

už budeme navždy sví

tunnel vision

 don't i seem aware enough

to know what makes me hard to stick with

don't i look like someone

trying to base it all on reason

you know it sometimes gets

too ugly when you haven't slept well

does that mean you want to act that way

and you're like that?

*you mean nothing

but it's not yourself that hurts me

it's the existence of people like you

and the absence of discussion

and the decision of faking it too

why not ask me why i'm like this

you'd be given more than you see

maybe you would realize i'm

not the content of your tunnel vision*

is it just way too much to notice all the circumstances

no way let's define a person just by one thing and tell all the others

she's a 100% like that i don't want her there

ain't there something you yourself

want others to consider that would

make them understand you're not just what they think

*

you mean nothing / you're not worth it

it's not you i work on my flaws for

it's the scheming / and the way you

only know what you want to

i'm not welcome/ for my bad moods

out of context, don't you have them too

not so tiny clues you don't see

point the other way than what you think i do

alkoholismus

 Strhaná matka se zjeví ve dveřích jako přízrak a pokyne ti, ať vstoupíš, rukou s nedopitým

lahváčem, dnes už sedmým. Podstupuješ odznova rituál příchozího ve světe neorganizovaného přežívání

ze dne na den. Technicky vzato, přežití těla je snažší bez těch lahví, ale kdo to upře své ztrápené duši, kdo

by dobrovolně a s ostrými smysly čelil realitě?

Děti se k sobě stulí pod stolem za přehozenou dekou – jejich forma úniku ze skutečnosti; ti starší

už se neobejdou bez magických elixírů.

odrhovačka o múze

 polofunkční paradigma

řídí sotva funkční hlavu

a v sotva funkčním stavu

mi ji drásá fotosensitivita

a v tom světle chybí mi tma

pach kůže a chuť krve

a co se stalo prve

to už historie nesmí vrátit

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju

je to hlubší, ale vždycky jenom

múza má bude ještě spát

a pak náhodou

vrátí se mi do života

múza má pětapadesát

šrámů na srdci

a každý z nich se stříbrem potáh

múza má klekla přede mnou

a co řekla mi,

to mi dosud tepe v břiše

múzo má, až se probudíš

v sobě skryju tě

tiše tiše

a tak sedím

a táhne mě to dolů

a tak od svého stolu

vzlétám do světa, kde všecko řídím

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju...

....

bude to tajemství

bude to krevní pakt

bude to jenom sen

bude to věcnej fakt

bude to nemožný

bude to ideál

bude to nemocný

myšlenka zvrácená

bude to naděje na zkázu

stvořená k tvému obrazu

která vždy zmizí, když se rozední

naděje umírá poslední

ale co se stalo prve?

jen chlad a pachuť krve

to už historie nesmí vrátit

mirage

 disintegrating

surrounded by one-way mirrors

time and space are changing so fast

and all the pillows

are filled with infinite feelings

corroding the feathers inside

and something's breaking

i can feel it

if the world's meant to end some day

no one knows but it is today

it's never really been there

but sometimes, i acted as if it had

and i had dreamed of that

'cause that's the only thing left we can do

before it gets us

though there's never been anybody but me

but how could i be so sure

even i exist at all?

my head's aching, forgive me please

for not being the one you need

i have known all along

that all of this was just wrong

the towers are falling down anyway

time will never let anything stay

walking flesh is rotting on our bones

and mirages will soon be gone

all of this time

i could see how absurd it way

and yet i tried

to pull you out of your world

and i am sorry

i've been holding the weight of my guilt

the sky is clouded

just let it rain

no matter what you do, in the end

you are bound to lose some friends

even if you try your best

it's all part of this teenage mess

the towers are falling down anyway

time will never let anything stay

walking flesh is rotting on our bones

and mirages will soon be gone

take your chances while you can 'cause everybody dies alone

and i've been running

without ever actually being chased

and i'm still trying

still trying to be the best

at everything humans can do

but we are unable to live

without falling apart one day

the day it gets us

means either rebirth or death

fate never lets us

choose the easy path

and illusions, mirages

they will soon be gone

'cause in the end,

everybody dies alone