chci se vzdát své pozemské přízemnosti,
a tak se pro mne tohle holé, pusté, ploché pole hlíny mezi horami stává hladinou jezera
na holé planině vystavuji na odiv svou schopnost chodit po vodě, m = 0
být tady Ježíš, vyženu ho
hory mají domy
domy mají okna
okna mají silné dalekohledy
a já ňic, já duch
a pode mnou se tisíce embryí krmě pro krávy pozvolna vyvíjejí a prorážejí hladinu,
na které si sním svůj sen éterické nadbytosti
nechávám trávicí, pohlavní, močovou soustavu sublimovat
odhazuji zátěž,
a přitom se nohama bořím do bláta a těším se, až budu krást tu kukuřici
ve velké hliněné míse plné létajícího pylu - hutně a kysele páchnoucího vzdušného spermatu.
tohle jsme my - hlína, voda a krev
- já i lidičky ve sterilních celách kilometr nad zemí v centru civilizace
a Nadčlověk je ze všech nejnižší
- přesto nejšťastnější
intracerebral hæmorrhagic shock.
No comments:
Post a Comment