Tuesday, May 21, 2019

YOU KNOW THEM

she could have been born with an X and a Y
and never had to be a vessel for new life
but now they’re forcing her to be a mother and wife
while her rapist walks around living his normal life

grandma looks up at the cross on the wall
thinks it’s destiny, says Jesus saves
Allie has an alien inside
her ambitions, integrity and dignity are going down the drain

and she took some pills and may have died,
but the thing still lingers up inside
and reminds her of the beast she used to love

I wonder
since when should the lump of organic matter
matter
more than a woman you know
your older sister
your teenage daughter
since when should people with no empathy
create and enforce laws like these
and sex ed is not taught properly?
wake the fuck up, please!

Allie had an alien inside
her ambitions, integrity and dignity
have more or less been saved
but she’s bled a lot and may have died
when she stuck a coat hanger inside

I wonder
since when should the lump of organic matter
matter
more than a woman you know
your older sister
your teenage daughter
since when should people with no empathy
create and enforce laws like these
and sex ed is not taught properly?
wake the fuck up, please!

and just in case, she wrote a note
that said: you know me
and at my funeral, please play this song:

sweet home Alabama
sweet home Alabama
where the skies are so blue
and women have no rights to their own bodies
sweet home Alabama...

Monday, May 13, 2019

13.5.2019

jebe mi. začínám odznova. včera jsem se složila. dnes se stříkám parfémem, češu, oblíkám, maluju. půjdu ven, jen aby to k něčemu bylo. jinak mě totiž čeká den v pokoji u stolu za kompem. jen co dočtu knihu a napíšu cosi na blog, který přece nebude ležet ladem, budu se učit, až se ze mě bude kouřit. jednu špáňinu, možná dvě, jednu poslední výtvarku, jeden nebo dva rozbory knih. jebe mi. manická fáze, co přichází a odchází až moc často. žádná psychická porucha. změny ovlivněné fázemi Měsíce, počasím, fázemi ženského cyklu a vším, co je nahoře, jakože my jsme dole, tak jako vším, co je dole, jakože my jsme nahoře, přecitlivělého pravděpodobnětroškuautistického stvoření. po dvou letech poslouchám Smiths. verš "sometimes I'd feel more fulfilled making Christmas cards with the mentally ill" definuje přes 70% všeho, co musím for the sake of my life protrpět pro lepší zítřky. hlaďím a drbu psa, o kterého rukou a dobrým slovem nezavadím, vzpomenu si na přátele, co jsem během života ztratila, teda jsou dva jenom, lidi, s kterými jsem měla pouto, i když to bylo špatné, a doufám, že jsou mnohem šťastnější než v dobách, co jsem nasazovala trychtýř na vysavač a tahala do sebe všechnu jejich sebenenávist a chtěla být každému mamča, co nechá zmizet všechny drogy a obsese a chmury, a neměla vlastní jen ďíky kontrastu s těmi jejich, a jsem ráda, že je to za mnou, i'm getting my shit together, sbohem, jsem zodpovědná, organizovaná a silná. předevčírem a včera jsem veškerý opak tohoto tvrzeňí sebrala do jednoho chumlu, vybulela, rozryla jsem si nohu - El sueño de la razón produce monstruos,  bude to trvat roky, ale vypíchám si to celé sama - moje tělo, můj statement - a bude to jediné cizí dílo, které budu na těle mít, protože tohle ňikdo lépe než Goya nevyjádří - a jdu dál. jsem labilní píča, ale těchto 11 dnů budu makat jak najetá. jestli nebudu mít 1111, .... vlastně ňic, ale mohla jsem se snažit víc, no. prostě odmaturuju, namaluju spoustu obrazů, nechám si narůst dlouhé vlasy, vytvořím vlastní jazyk, budu mít kapelu, vystuduju, napíšu pár knih, nikam to nedotáhnu, ale polibte mi prdel. tak mi nerozumí ani můj vlastní člověk, ale tím líp. jsem jenom já. amen ramen kámen.

Thursday, May 9, 2019

sterilní špína

chci se vzdát své pozemské přízemnosti,
a tak se pro mne tohle holé, pusté, ploché pole hlíny mezi horami stává hladinou jezera
na holé planině vystavuji na odiv svou schopnost chodit po vodě, m = 0
být tady Ježíš, vyženu ho
hory mají domy
domy mají okna
okna mají silné dalekohledy
a já ňic, já duch
a pode mnou se tisíce embryí krmě pro krávy pozvolna vyvíjejí a prorážejí hladinu,
na které si sním svůj sen éterické nadbytosti
nechávám trávicí, pohlavní, močovou soustavu sublimovat
odhazuji zátěž,
a přitom se nohama bořím do bláta a těším se, až budu krást tu kukuřici
ve velké hliněné míse plné létajícího pylu - hutně a kysele páchnoucího vzdušného spermatu.
tohle jsme my - hlína, voda a krev
- já i lidičky ve sterilních celách kilometr nad zemí v centru civilizace
a Nadčlověk je ze všech nejnižší
- přesto nejšťastnější