it do be like that

prsty si ochráním párem rukaviček

nastal čas vyléčit podobné podobným

postupně klepu si popel do ředkviček

stejně mi zdechnou, tak jako já na podzim

napětí

 pro nás, co sníváme, místa není
snad jenom ve hvězdách nebo v moři
v krabicích, kukaních betonových
srdce za stěnami tiše hoří

na kraji města, tam domy mlčí
ve sloupech drmolí elektřina
smrtící napětí uvězněné
a bouře podobná ve mně dřímá

když létám v éteru po setmění
cítím, jak houstne atmosféra
něco se zlomí a něco skončí
z bytostí přežije málokterá

najdu-li znak duše mně spřízněné
odešlu jí svoje souřadnice
a pokud nikdo mi neodpoví
nechci se nadechnout nikdy více

yeet

spitting ink in skin
kissing in pink sin
in illicit dreams
ill disease will spin

beat thin lips with fists
slit these timid wrists
weaving needle wreaths
nimble nymphs flick whips

fill each leak with pills
inches width, it spills
evening minutes killed
dreamy pinkish frills

a game of control

deep inside my body
dwells a deadly power
if i weren't a coward
i could use it – bloody

i feel it pulsating
whispering: let's play a game
you resist or go insane
which one's more worth hating?

good self, bad self fight
when self-hate takes hold
fear of no control
never knows what's right

pry my ribcage open
let the crippled mind explode
only then the hate is solved
accidental coping

the way out is through
live the numbness fully
love its pitfalls truly
hurt when hurt is due

where's my treasure though?
thought i'd one day make it
heart no longer naked
confidence and glow

stuck in neverafter
nerves and hormones fail
one more coffin nail
in hysteric laughter

vykraď to, co nemáš rád

 Zatoužila jsem doplnit své outfity tím ultimátním zlatým hřebem. Monoklem. A jeden by netušil, jak moc u takové věcičky člověk může jít do hloubky témat sociální třídy a genderu, ale právě tato témata vlastně u mého zdůvodnění, proč jsem si ji pořídila, stála přímo u zrodu celého nápadu.

Monokly známe z historických audiovizuálních či literárních děl. Tato pomůcka ke korekci zraku v módě úplně zapadla, ale přežívá v našem povědomí z velké části také kvůli memům. To díky nim každý ví, že monokl býval doplňkem bohatých a vlivných mužů.

V okamžiku, kdy mě poprvé napadlo nasadit si monokl, jsem byla ovlivněna tématem konverzace, cituji kamaráda:

„Kapitalisté jsou ti zlí pánové ve fraku s buřinkou a monoklem.“

– a sebe: „kradu jim monokl jako protest / jsem zlá paní s monoklem a vidlemi“. Vzhledem k tomu, že navíc často a ráda používám emoji s podezíravým výrazem a monoklem na oku, všechno krásně do sebe zapadlo. Jakmile jsem napsala a odeslala tento vtip, začala jsem ho brát vážně. Monokl a vidle. Buržoust a vidlák. Taková jsem já – osoba naučená od mala, že peníze nerostou na stromech, osoba s úctou k věcem a strachem, že se v tomhle krutém světě neuživí, když nebude makat a ohýbat hřbet, a také bohužel osoba, která si moc ráda představuje sebe samu někde ve vile a v pozici, kdy toto nemusí vůbec řešit (mám ale dost solidarity a ekologického smýšlení, abych tam nechtěla doopravdy směřovat).

Takže vznikl nápad se vyfotit s monoklem a vidlemi – udělat něco jako konceptuální umění v rámci bohapusté fotografické marnivosti.

Googlení míst, kde sehnat monokl, ke mně navíc přineslo až teprve sekundárně uvědomění, že monokly byly mužská záležitost a že jí v povědomí společnosti zůstávají. Dokonce nade mnou dnes moje babička spráskla ruce, že „to přece nosili pánové!“  Řekněme, že rebelství za každou cenu mě sice opustilo někdy v 9. třídě, ale víra v genderové role ještě dřív. Vysvětlovat, že jsem genderqueer demigirl, by to zkomplikovalo, ale statement vychází krásně najevo i tak. Žena s monoklem. A sluší mi! Můj styl je čistě estetická preference, nakolik v tom hledají sexuální otevřenost nebo lásku k Satanovi. Ale monokl, ta dlouho zapomenutá záležitost? Moc ráda budu všude říkat, že jsem ho ukradla jednomu bohatému muži. Protože přesně tak to bylo myšleno. Eat the rich.

why even

 some days are just

i’m not sure

all those clichés from movies about insane people

smoking cigarettes while sitting on the cold floor of the balcony leaning on the wall staring into the light-polluted violet sky

and all the city windows, most dark

the desire to smash the mirror with one’s fist, suppressed only just

80’s pop melancholy and a deep longing to just disintegrate into thin air

and wishing to grab a cute willing and submissive stranger by the wrist and lead them into the void, get lost in the smell of tobacco, leather and desperate kisses

all the sweaty and bloody urges to destroy, all the attempts to make oneself feel alive

looking for something uncertain and undefined

are so

…

…

it’s basically been the same every time i leave myself to my thoughts and longings since long long ago

life changes but the same ideas come back to me

it’s one of those days i don’t even want to unfuck myself

i just let the glittery waves of the ocean wash over me

i meditate

and create (sometimes)

and feel like the hottest bag of slimy stinky rotten shit

my entire novel is based on this freudian shitfest – all the characters that i am and characters i want to be and characters i want to meet

yes, the book i haven’t touched in months although it’s more real than myself

i swear to god i suck at putting ideas together or even comprehending whatever the hell all of this on my mind is

who even cares honestly

…

i love my playlist, right now more than ever

but i envy those people so much that they put emotions into music – i’m so incapable of doing any of that it’s actually really rheeeee diculous

premiant

kolem mě se děje stále stejná nuda
prázdní lidé, prázdná já, jednou se to udá
pochvaly a jedničky, škola, hračky, zvířata
všichni si mě rozmazlují, jednou budu bohatá

za stěnou si blízcí pracují a hrají
já si tajně zkouším, jak mi bude v ráji
na hranici nicoty, sladký rauš mám v lebce
tlačím ruku za světlem s obratností slepce

narážím na měkkou díru mezi zuby
kdož máš trochu sílu, kamenem mě ubij
mohla jsem tam být, než zradilo mě tělo
splynout s tmou a vzít si, co mi nechybělo

proč mi tolik chutná dusit se a zmírat
vážně nejsem smutná, v hlavě mé je díra
je to jenom tělo, celulární svazek
překonej ho vůlí a skončí na podlaze

kdo by to byl čekal, je mi jenom devět let
že si tajně přeji vydechnouti naposled

kořist

 padá prach a přes něj stíny lapat po nich nemá cenu lůžko z černé rašeliny ve svých duchnách skrývá ženu

v temném lese svítí oči

slétají se netvoři

marně dumáš, co si počít

motáš se jak na moři

vrátit zemi, co jí patří

budeš stejně jednou muset

neotroč už s dřinou za tři

najdi pokoj tam, kde’s used’

budeš trpět jako dosud

necháš-li se vůlí vést

odpusť duchům, přijmi osud

nebude tě těžké svést

ježí se ti všechny chlupy

když se noříš do bažiny

blíží se křik líté tlupy

Bůh ti odpusť všechny viny!

poblíž stojí zpustlý kostel

kde bys marně hledal skrýš

jen pár ghúlů má tam postel

které brzy uvidíš

havěť tě již obklíčila

nemrtvé i živé zrůdy

všem se tuze zalíbila

vůně potu, křehké údy

už ti krví parte píší

jejich kruh když roztíná

z hlubiny se vynořivši

sama jejich domina

CO TO TU JE? zaburácí

Smrt, jež zpečetí tvůj osud

nohy tvé se zapotácí

strach máš větší nežli dosud

úsměv tvůj ji nepřekvapí

čekal’s na ni mnoho let

když tě zahalí svou kápí

konec už máš na dohled

monstra rázem vidět není

ta nechala venku čekat

sladké, krásné utrpení

přijde, když tě začne svlékat

v soukromí té plachty černé

jež se zvedla jako stan

skučíš, sténáš, sloužíš věrně

budeš k smrti ušoustán?

ne, neb když je spokojena

vypaří se s lítým smíchem

hostina je zahájena

zuby zrůd ti projdou břichem

luxus

pyšně se honosím v luxusním kožichu
co mě stál zlámanou grešli v sekáči
pocucávám kouř jako dámička
honím si ego iluzí přepychu

jediná rozkoš zemřela přede mnou
a s její mrtvolou denně chodím spát
sloužit nemůže, neutíká však
ani násilím už mi ji nevezmou

slzy mi smáčí zaťaté zuby mé
dámy a pánové, račte přistoupit
mohla jsem býti někdo – bohužel
můj vlastní ostych způsobil, aby ne

živím se zbytky, co druzí nechtěli
stavím z nich palác na vysněné požitky
zkouším korunu z tretek a drátů
vím, že mi sluší, neřeším, padne-li

uhnívám v ráji domnělých pokladů
svět si mě zaslouží v každém případě
půlka mě myslí, že já jej také
jsem bohyně bídy, královna odpadu

grass

the grass up here is so calm
i will die here all alone
for i've intended no harm
but scraped myself to the bone

the effort's got the best of me
took my freedom, joy and spark
this connection's meant to be
me and sweet dreams in the dark

the unexpressed

 i’m no longer expecting to save the earth
i’ve failed my own goals, i’m totally worth
no more than the coffee and the sugar i consume
to remind my body my room’s not my tomb

i’ve reduced my hobbies to slow night walks and onanism
i can’t fill my mind and i can’t fill my organism
and people are too scary so i must scare them more
so they can see clearly that i’m no one’s whore
but there have been times when i reached out…

must i name the symptoms and must i play the game
must i be theatrical and must i look insane
should i threaten with suicide to get some proper care
or will you still consider me the strongest bitch out there

i put on the toughest mask so mofos know damn well
if you tell me how to live you’re going straight to hell
i try to earn the spotlight i want to seize the throne
but it hurts like hell to fight this battle all alone

just because you comfort me won’t mean you don’t admire me
i demand concern for me and i demand it now
i’ve done all this by myself and it will always stay this way
but i’m losing my mental health along the way 

can’t get over myself
and I won’t tell you how it pains me because
you think i’m not depressed just lazy
can’t get over the world
and I won’t tell you how it aches me because
you think nothing ever breaks me

can’t get over your ignorance, my loneliness, everything i must suppress
if i weren’t so unexpressed i would not be so self-obsessed
i don’t mind being imperfect but can you see the ugliness
beauty is not hard to love but how could someone love this mess?

yes there have been listeners but no one understood
the normies just said stay unique throughout your adulthood
psychologists just twisted everything i ever said
i just seem way too functional to wish that i was dead

so maybe if i show how weak i am you’ll pity me
but it’s more likely they’ll attack me and make fun of me
unbreakable as i wish that i was i’ll never be
and sharing is caring but i am no one’s cup of tea

just because i comfort you don’t mean i don’t need it too
i demand concern for me and i demand it now
i’ve done all this by myself and it will always stay this way
but i’m losing my mental health along the way

can’t get over myself
and I won’t tell you how it pains me because
you think i’m not depressed just lazy
can’t get over the world
and I won’t tell you how it aches me because
you think nothing ever breaks me

can’t get over your ignorance, my loneliness, everything i must suppress
if i weren’t so unexpressed i would not be so self-obsessed
i don’t mind being imperfect but can you see the ugliness
beauty is not hard to love but how could someone love this mess?

i’m no longer expecting to save the earth
i’ve failed my own goals, i’m totally worth
no more than the coffee and the sugar i consume
to remind my body my room’s not my tomb
there have been times when i reached out…
nothing ever helps

overkill

 tenhle boj o převahu mě vážně nevzrušuje

věř mi, neovlivním vždy, jak se to projevuje

dvacet čtyři sedm chodím s otevřeným nožem

uteč/útoč, zabij, nervový systém přemožen

nemáš ani šajna, ale nemám to jak vysvětlit

proč mi srdce málem může z kůže z těla vystřelit

proč je pro mě trauma, co mě mělo jenom pobavit

možná by ses aspoň snažil chápat, mít tak nějaký cit

opakuju celé roky, že mám nervy v prdeli

že nebudu ničí děvka venku ani v posteli

že mi nejsou tři, abych nechápala point vtipu

ale když tne do živého, přesto uvnitř chcípu

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, úsměv z tebe servu

bavte se tu dobře a já půjdu tiše jinam

ale když to míříš na mě, to už je hned jiná

máš tu třicet lidí, které tenhle humor bere

tebe ale baví jenom když mě něco sere

ať se snažím sebevíc být z nás ten lepší člověk,

dlužím sobě obranu a vysvětlení tobě,

jak mám ale dojít klidu, když mě vždycky sundáš

nezájmem a diagnózou hysterická kunda

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, čuráka ti přervu

asi je to jazyk lásky, útočit na slabiny

slintat nad ponížením jako nad kusem slaniny

dělat ze mě debila a trefovat se do mě

mohla bych ti odpustit, být to nevědomě

nech si tenhle shit pro někoho, kdo po tom prahne

mám touhu vraždit, když se na mě jen ruka vztáhne

proč jsem asi hovado s narcistickými komplexy?

protože mi ego ničí zmrdi přesně jako ty!

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm se snažím vnutit nervům

overload overdose overkill

že mi nejde o život, ať maj taky někdy chill

overload overdose overkill

dvacet čtyři sedm mám přetížení nervů

overload overdose overkill

jednou už to nevydržím, předhodím tě červům

make it black

make it cloudy, make it black

make it rain upon my back

make it pretty just for me

i’ve never felt so fresh and free

i want it all, this heavy rain

a shiny brand new kind of pain

so make it pretty just for me

the foolish sin and purity

i’m torn in half, it’s so romantic

loving, wanting, craving, starving

half in love, half twisted and sick

no one’s bitch and no one’s darling

i’m so stressed and bored i’m tugging

at the suture in between

so at the end, i am becoming

no one’s spouse and no one’s queen

so make it cloudy, make it black

make it worthy of my art

keep joy in the state of lack

so i can drain my rotting heart

make it dirty cause i am,

pure love is not much fun to write

and make it bloody, i’ll be damned

if i can make it out all right

i am destined for temptation

meet my sad ass in damnation

where i’ll spend eternity

redeeming all my chastity,

sobriety, morality,

good deeds and hospitality

and everything i choose to do

though ones like me shall be damned too

but make it cloudy, do it now

i’ve waited for this all my life

i’ll make it bloody, i know how

there’s never been a fight of strife

that produced this kind of violence

you’re ashamed to let it show

but within your heavy silence

i know you know that i know

as long as i’m a dark romantic

i will suffer while i live

these needs of mine, insane and frantic

want to take and want to give

but my heart knows its place and

my head know its conscience

i’m forever stuck with my hand

knowing well that there’s no chance 

nikam!

cévy jsou lana srdce, co tě svazují

drží tě tam, kde dávno možná nechceš být

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

táhnou z tebe chcanky a chanel číslo pět

ponižující zlatá klec

marnost nad marnost, protože už tě nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, co tě svazují

bída v hlavě, sucho v hubě, prý to takhle chcou

hlavou by sis to nevybral ani náhodou

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

nic nesvědčí tomu, že se plamen vrátí zpět

nic než popel tam, kde hořelo několik let

všechno je marnost, protože už tě nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, co tě svazují

nedáš nic znát, nebudeš opakovat

že strádáš, zas a znova ten oheň zapalovat,

když víš, že

nebude kouřit správným směrem

a shoří ti vlasy jako minule

možná to horko povolí

tvá utažená lana z ocele,

ale zas tě porazí, padneš na zem

oheň, co měls rád, nehřeje

bude tě značkovat dalšími cejchy,

dokud tě srdce svazuje

jsi na to sám

stejně víš moc dobře, že nemáš kam jít

v zajetí je domov a v zajetí je klid

někdo tě má rád, co víc od toho chtít

stejně kdybys odešel, nebudeš mít kam jít

možná je to jediná šance někoho mít

ego už ti zvadlo, už mu může odzvonit

prý tě tady chtějí, tak je pro koho žít

někdo tě má rád, co víc od toho chtít

nedáš nic znát, nebudeš opakovat

že strádáš, zas a znova ten oheň zapalovat,

když víš, že

nebude kouřit správným směrem

a shoří ti vlasy jako minule

možná to horko povolí

tvá utažená lana z ocele,

ale zas tě porazí, padneš na zem

oheň, co měls rád, nehřeje

bude tě značkovat dalšími cejchy,

dokud tě srdce svazuje

jsi na to sám

cévy jsou lana srdce, co tě svazují

drží tě tam, kde dávno možná nechceš být

a pořád máš pocit, že tě tam už nechtějí,

ale cévy jsou lana srdce, nenechaj tě jít

jsi na to sám

ňikam

cancer moon

a moon-eyed moony white-haired doll

stuck her fingers in a hole

sweet electric shocks in veins

on full moons it always rains

and the humming water gets me high

kiss my tears off as i cry

in a sedated static state

i’ll suck you in, let’s stay up late

we’re floating on the ocean, we dream

with endless nothingness we dream

nothingness over our heads and we dream

i’m killing my fear of what i cannot see

and if my light is fading i dream

you will remember me after i disappear

light pink shapes and glittery haze

don’t you like it i know you’re amazed

you can’t have this with anyone else

these are the stories nobody tells

about conscience loss and the hand of fate

about what i wish that i could hate

the humming water gets me high

you’re so sweet i have to cry

when nothing and nothing with nothing is nothing

you claim to know something but your heart is stopping

bound to crash

 i was born to be lonely

i'm damaged by default

with a heart that’s exit-only

with a blade stuck in my soul

all i ever dreamed of was

someone who might feel the same

never lost my hope because

well, i must just be insane

and so i made someone up

they could run away with me

then we’d blow the whole world up

aside from other fantasies

these ideas of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and if i ever were to do it

all of you would burn to ash

these illusions of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and all there will be left of me

is a fast train bound to crash

i’ve become what i despise

touch-starved, sex-starved – all at once and

rediscovering all my vice

full of pink void that i can’t stand

tell the secret, i must hear it

show me all scars, bruises and cracks

give me your soul, i must feel it

i’ve spent many years holding back

i gave up on what was real

i retreated to my dreams

this is how i’ll never feel

in my life so my head screams

these ideas of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and if i ever were to do it

all of you would burn to ash

these illusions of mine

are just wasting my time

it’s a lovely charm

it’s a firearm

and all there will be left of me

is a fast train bound to crash

this obsession of mine

is just wasting my time

your sweet scent is a crime,

dear illusion of mine

this obsession of mine

is just wasting my time

it’s a lonely hell

it’s a horny jail

but if it ever were to happen

all of this would burn to ash

this obsession of mine

is a sinister crime

it’s a lonely jail

it’s a horny hell

but what would be if this was real

is a fast train bound to crash

weltschmerz

 hlava ví, ale srdce

je totalita

najdi úlevu aspoň na půl minuty

smyj špínu všedního dne

a realita

tě stejně dostihne, vybere své pokuty

chytáme se stébel, ale 

dostihla nás všechny, vždycky

každý by rád trpěl, ale

jak hrdina romantický

tedy skrze popel a krev

opojně a esteticky

*takhle to bolet nemá

z toho se báseň

napsat nedá

jen samý nevkus, nuda

z toho se báseň tvořit nemá!*

probodnout svoje srdce je banalita

najdi úlevu aspoň na půl minuty

trýznit se, jak duše chce

a realita

lepí, táhne se

hříchy neprominuty

ztrácíme se ve snech, ale

dostihne nás všecky

ztřískáme se na plech, ale

týrá nás sobecky

zavíráme dveře, ale

vždy má klíče. všecky.

dokonce i tam, kam už nikdy nechtěls

-

-

-

**

opojně a romanticky

vyválím se v každé křivdě

kouzelňe a esteticky

větší drama svět neviděl

ego touhu neztrácí

trumfnout všechny braky

moje srdce krvácí

a tvoje bude taky

platonic domination

 frustrated, overwhelmed but empty-eyed

and frankly you can’t tell how much i’ve tried

but this is how i’ve felt since i turned my eyes

to the window and through, to the world outside

disgustingly sadistic is what you are

ego up while beating the others down

against their will like a herd of swines

bored with the few who want to die for you

*just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i hate you

you’ve hurt me and i wish you’d never ever

obtained so much power over people*

**you apply your systematic violence

to everyone who has outrage in their eyes

your desire to scare and overpower

is fucking toxic shit that you should eat and die**

just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i’m not you

i’ll sit and wait till they crawl to me

an offering of what they’d do for me

i'm sure it would be nice, what they'd do for me

-in my insanity

i shall retreat to dreams

of a utopia

where you do not exist-

--in my insanity

i shall retreat to dreams

of everyone’s free will

to be good to me--

---in my insanity

i shall retreat to dreams

of a utopia

where i’m the perfect queen---

>in my insanity

i shall retreat

to platonic domination…..<

cruelty is a funny thing

it depends a lot on what you bring

everybody hurt must be avenged

so if you’re a real bastard, then the game must change

*...*

just like you, i look for ways

to stroke and feed my ego but i’m not you

i’ll sit and wait till they crawl to me

i’ll sit and wait till they crawl to me

an offering of what they’d do for me

i'm sure it would be nice, what they'd do for me

i have never seen such a pathetic mess

with the way you smile and the way you dress

you can’t do it the right way, please do admit

that when it comes to this, you submit or quit

you piece of shit, just exit

the world that you’re turning into a pit of spit

you’re so sick – that’s it, i’m kinkshaming

there’s no justification for your victim blaming

you can’t do it the right way if you choose between

fear, restraint of rights and your war machine

feel these two different kinds of obscene

revolution comes with this new good queen

*...*

**...**

I DESERVE

MY REVENGE

you’re the only

actual slave

but today

you will see

the masses come in

by themselves to kiss my feet

- ... -

> ... <

--- ... ---

in my insanity

i retreat

to platonic domination

of plutonic fascination

of consensual fornication

of anal lubrication

of skin exfoliation

of love intoxication

nenávrat

mezi měňavými patvary cigaretového kouře

spatříš tvář mdlou a unylou s papírovou kůží

zkrachovalý básník zachraptí: jen pojď a zavři dveře

ze zdi na tě shlíží malá dívka s bílou růží

ptáš se, zda je tím, koho každý hledá

jestli se skrývá proto v podkroví

ale tíha z neznáma na hrdlo ti sedá

a ústa jen tichou prosbu vysloví

vzpomínáš si matně na ty oči plné kalu,

co se rozzářily, když volals jejich jméno

za obzorem zapadají zbytky jejich žalu

a svou píseň nedozpívá duše, co už nemá cenu

ztratils pojem o čase a bloudils do neznáma

v jámě utrpení našel čaroděje nekonečna

ptáš se znovu: „jsi to ty?“ a hlava tiše kývá,

když si znovu saháš na život a slyšíš hudbu věčna

já nemám ňic

já nemám nic, co by sis přál

nemám nic

a říkám ti pořád dál

já neporadím, nevysvětlím, cos kdy měl a mohl mít

já nevyzradím, neznesvětím tajemství v podkroví

máš posledních pár chvilek, než se probudíš

máš posledních pár chvilek, ať si s ním promluvíš

posledních pár chvilek, než se probudíš a zjistíš

že se ti zdá, že se ti zdá

že se ti zdá, žes našel Boha

že se ti zdá, že se ti zdá

že se ti zdá zas a znova

tak se mi zdá, žes to posral, kámo

mně se ti zdá, že sis zase šlehnul,

tak ti zdá, že jsi možná našel

odpuštění, vykoupeňí, jenže ono to tak není

že se ti zdá, že se ti zdá

že se možná vzbudíš a ona bude žít

že se ti zdá, že se ti zdá,

že se snad někdo slituje, se ti zdá

před očima bliká ti ta tvář kulatá vyčítavá

básník stařec žehná, v agónii tě uvrhne znova

svíjíš se v bolesti ze sladkého křiku dívky

v jejím klíně probudil ses, tam našels boha

v35m1ry

 zas padá

hvězdný prach na město, které už šlo spát

usíná

smysl postrádá

třeba se už zítra rozpadne svět

a třeba se rozpadnu já

možná že žili jsme jen na pár let

a možná že stačí nám

vědět, že není proč

modlit se k vesmíru

modlit se za lásku

že sis mě vymyslel

sám

ležíš a spíš

krajinou myšlenek procházíš se

já nepoznám

proč se usmíváš

třeba ti do pití nalili jed

a možná ses otrávil sám

a možná že z vidiny své prozříš hned

a možná že krajinou

myšlenek projdu se

tebe na polštáři

do nití zamotám

nohama omotám

já

uteč přede mnou

mrzí-li tě, jak to vypadá

když mi sám dáváš příliš

pověz, co ti je

a nacpi mi do srdce

co se ti nevejde

plač se mnou

a pověz mi

pověz mi

pověz mi

kdo koho miluje, kdo koho zrazuje

kdo komu vhazuje do okna kamení

má duše putuje, mé srdce sděluje,

že se nic nemění, přetrvá vědění

že to vždy bude ta hořká a kyselá

sladká a voňavá, temná a bolavá

smrt, která miluje, láska, co zabíjí

po13té

 v očích vidíš všechno a ňic

nepomyslíš už na ňic víc

položíš se

odevzdáš se

tam na slunci v suché trávě

tam za starým zrezlým plotem mezi stromy

kéž bys tam jen nebyl sám

uvidíš mě v ranní mlze

pod jedním z těch stromků stát

na tom místě čekala jsem

na toho, co mě míval rád

na tom místě

pohřbila jsem

svoje tělo a šla spát

pod přikrývkou z černé hlíny

v mlze prášků na spaní

když mě zradil, přijde jiný

podvolí se své paní

když ti letní vánek hladí vlasy

napadá tě, že ti asi

hlavou běhá nevídaná

tvář té ženy, co tu stála

tam za starým zrezlým plotem mezi stromy

kéž bys tu jen nebyl sám – ty nejsi

uvidíš mě v ranní mlze

pod jedním z těch stromků stát

podvanácté neodolals

já si znovu mám s čím hrát

zítra za mnou přijdeš zas

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

potřinácté potřináctépotřinácté potřinácté

potřinácté potřinácté potřinácté potřinácté

POTŘINÁCTÉ NAPOSLEDY

na tom místě

pohřbila jsem

svoje tělo a šla spát

(čas proměny, čas jít spát

slastná závrať

pulsující teplo prasklých žil pod kůží maluje svůj abstraktní příběh

na mých kostech položím tě

(čas proměny, čas jít spát

pod přikrývkou z černé hlíny

svázán šlahouny trní

odvedu tě na druhý břeh

už budeme navždy sví

tunnel vision

 don't i seem aware enough

to know what makes me hard to stick with

don't i look like someone

trying to base it all on reason

you know it sometimes gets

too ugly when you haven't slept well

does that mean you want to act that way

and you're like that?

*you mean nothing

but it's not yourself that hurts me

it's the existence of people like you

and the absence of discussion

and the decision of faking it too

why not ask me why i'm like this

you'd be given more than you see

maybe you would realize i'm

not the content of your tunnel vision*

is it just way too much to notice all the circumstances

no way let's define a person just by one thing and tell all the others

she's a 100% like that i don't want her there

ain't there something you yourself

want others to consider that would

make them understand you're not just what they think

*

you mean nothing / you're not worth it

it's not you i work on my flaws for

it's the scheming / and the way you

only know what you want to

i'm not welcome/ for my bad moods

out of context, don't you have them too

not so tiny clues you don't see

point the other way than what you think i do

alkoholismus

 Strhaná matka se zjeví ve dveřích jako přízrak a pokyne ti, ať vstoupíš, rukou s nedopitým

lahváčem, dnes už sedmým. Podstupuješ odznova rituál příchozího ve světe neorganizovaného přežívání

ze dne na den. Technicky vzato, přežití těla je snažší bez těch lahví, ale kdo to upře své ztrápené duši, kdo

by dobrovolně a s ostrými smysly čelil realitě?

Děti se k sobě stulí pod stolem za přehozenou dekou – jejich forma úniku ze skutečnosti; ti starší

už se neobejdou bez magických elixírů.

odrhovačka o múze

 polofunkční paradigma

řídí sotva funkční hlavu

a v sotva funkčním stavu

mi ji drásá fotosensitivita

a v tom světle chybí mi tma

pach kůže a chuť krve

a co se stalo prve

to už historie nesmí vrátit

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju

je to hlubší, ale vždycky jenom

múza má bude ještě spát

a pak náhodou

vrátí se mi do života

múza má pětapadesát

šrámů na srdci

a každý z nich se stříbrem potáh

múza má klekla přede mnou

a co řekla mi,

to mi dosud tepe v břiše

múzo má, až se probudíš

v sobě skryju tě

tiše tiše

a tak sedím

a táhne mě to dolů

a tak od svého stolu

vzlétám do světa, kde všecko řídím

já

udržuju zadržuju vydržuju nadržuju...

....

bude to tajemství

bude to krevní pakt

bude to jenom sen

bude to věcnej fakt

bude to nemožný

bude to ideál

bude to nemocný

myšlenka zvrácená

bude to naděje na zkázu

stvořená k tvému obrazu

která vždy zmizí, když se rozední

naděje umírá poslední

ale co se stalo prve?

jen chlad a pachuť krve

to už historie nesmí vrátit

mirage

 disintegrating

surrounded by one-way mirrors

time and space are changing so fast

and all the pillows

are filled with infinite feelings

corroding the feathers inside

and something's breaking

i can feel it

if the world's meant to end some day

no one knows but it is today

it's never really been there

but sometimes, i acted as if it had

and i had dreamed of that

'cause that's the only thing left we can do

before it gets us

though there's never been anybody but me

but how could i be so sure

even i exist at all?

my head's aching, forgive me please

for not being the one you need

i have known all along

that all of this was just wrong

the towers are falling down anyway

time will never let anything stay

walking flesh is rotting on our bones

and mirages will soon be gone

all of this time

i could see how absurd it way

and yet i tried

to pull you out of your world

and i am sorry

i've been holding the weight of my guilt

the sky is clouded

just let it rain

no matter what you do, in the end

you are bound to lose some friends

even if you try your best

it's all part of this teenage mess

the towers are falling down anyway

time will never let anything stay

walking flesh is rotting on our bones

and mirages will soon be gone

take your chances while you can 'cause everybody dies alone

and i've been running

without ever actually being chased

and i'm still trying

still trying to be the best

at everything humans can do

but we are unable to live

without falling apart one day

the day it gets us

means either rebirth or death

fate never lets us

choose the easy path

and illusions, mirages

they will soon be gone

'cause in the end,

everybody dies alone

memory shadow stain scar

 staring into the voidy everythingness of the black sky

singing out loud with tears flowing

running away but lonely

wishing to die but slowly and in no pain at all

a déjà vu from back when there was no colour

there’s water dripping from the ceiling in the cave of my memory

you were there too, but i was hallucinating

i dreamt of really sick stuff

can you feel the voidy everythingness of the black sky?

do you sing with tears flowing?

do you know the feeling that has no name at all?

is it just mine or is it a worldwide phenomenon? 

one night i’ll see you there

sitting in my tree

i will count to three

one.. i’m sitting … i’m lying i’m dying

one… i’m pushing my hands onto my ears in a spasmodic endeavour to curl myself up in my bed, madly shocked, awoken by a scream in the distance

two… the web separating the worlds is so thin i see a pale thin i see a pale thin shadow of a person, i’m shaking in my own anxious bubble getting smaller

three… i feel his cold hand lightly touching mine

i scream and it’s all gone

i will come to thee

i will count to three

one… i’m pushing my hands onto my ears in a spasmodic endeavour to curl myself up in my bed, madly shocked, awoken by a scream in the distance, a scream of my own

two… there’s a sound of glass being broken and something hits me… i’m falling, covered in gashes

three…

i’m in your arms crying and so are you, in the voidy everythingness of the black sky

we’re singing with tears flowing down our faces

mixing with the blood on us

singing like we’re going to die

pop rats

 how do you think i’ll make my way in a world where everyone screams but nobody listens to what i say, listens to what you say, what he says, what she says

and how do you think i’ll make my way in a world where everyone sells but nobody buys ‘xcept for mainstream ideas, conformist bullshit

but hey, here i come, i’m number one

*they love my instagram makeup, high-waisted shorts, i am a goddess for troubled teens

they write the songs for me, they tell me what to say, no one cares i don’t know what it means*

well, i can not really tell what’s fake and what is true

and i do respect popstars ‘cause there must have been something about them once

and oh my god, there’s no way autotune could create the awesomeness of some of them

so what is the thing about show business that makes me wanna puke?

*...the goddess of...*

**i have a thigh gap and D-cups, my daddy’s a blessing to the society

i haven’t eaten since last week so my cheekbones stand out and oh my brows are on fleek**

I’m dying in my own world of money

I’m dying on my own, help me somebody

*

*** i have a thigh gap and D-cups, my daddy’s a junkie, scum of the society

i haven’t eaten since last year  so all my bones stand out and oh my brows are on fleek***

here

 my blood has dried up on your face

my name means nothing and always will

you’re keeping me against my will

you are blindly ignoring

*hey

i’m here*

i am pouring out my heart

my lungs can’t seem to find peace

feed the freak and it will cease,

you say to those who ask

**

please, you can’t leave me here

i’m crawling on the floor

to win my dignity

but nobody cares

i’m giving up my health

to keep my sanity

i’ve lost it anyway

hey, are you still there?

so much for this love story

i’ll become one of you

i’ll keep my mouth shut

just to see you smile

maybe it’s meant to be

just a fake conspiracy

there are cameras everywhere

baby, you got pranked

sorry but this is no fun

i’m not your funny toy, set me free, talk to me, set me free

cold down here on the floor, nothing is happening

the silence is deafening

written white on black

the night sky gives me hunger

for sweat, for skin for blood

there is a star that shines

just for the two of us

in autumn leaves, in mud

where are you now, i wonder

the night sky makes me feel

so desperate but i love it

the need to be comforted

perception is distorted

and i don’t want to know

what’s real and what’s a lie

the night sky gives me hope

that somewhere, you exist

but if you're far away, is it night there or is it day?

if night, i won’t resist

climbing up the rope

imok

 i like your silly smiles

i wonder if they’re lies

i’m anxious all the time

i wonder, will it die?

*i mock i mock i mock girls like me

i mock, i mock, i’m mean to everyone

i am so mean i even mock myself, but hey, i’m okay*

i have a silly smile

but darling, it’s a lie

i’m not the only one

who sometimes wants to die

<black as night, sweet as sin, pouring right out through my skin

no one knows, no one cares, don’t exist, never been there

fallen leaves, i’m diseased, sunset sky, i’m on my knees

settle down, catch your breath, scared of life and scared of death>

**

what’s behind your silly smile?

stay right here for a little while

i’m not the only one who’s blinded by the sun

<<in my heart, piece of art,

i am feeling like a fart

secret code, overload, i’m about to fall apart

spiderweb, step by step, close your eyes and don’t be sad

it is cheap, go to sleep, never cry and never weep>>

**

** i mock i mock i mock girls like me

i mock, i mock, i’m mean to everyone

amok amok amok, smash my head, now i’m dead**

<>

<<>>

i’m dead

tox sick

 little Janey was so sweet in her red skirt

her raven locks were her wings that couldn’t fly

in your embrace she’d feel complete, you were her saviour

she opened way too much and swallowed your sweet lies

*little Janey didn’t throw away the expensive blood-red rose bouquet

she shaved her head and on the rooftop she’s blowing the petal smoke up to the sky*

little Janey talks to the moon when she can’t sleep

the cold light eases the pain on her wrists

if only mama knew this, what would she say?

oh, she’s so dried out she’d just nod and turn away

**

<little Janey locked the door

little Janey won’t let you in anymore

little Janey locked the door

little Janey won’t let anyone in anymore>

little Janey won’t talk to anybody - she’s too busy hating the world

she no longer remembers your number but still feels a certain kind of touch on her hand you used to hold

**

my self

 they tell me: “be yourself”

they tell me: “can’t you be more like HER?!”

they tell me: “control yourself!”

they tell me: “be as you always were”

well, i don’t have to be myself, i can be the girl whom everyone loves

i’ll mutilate your mental health, bite the ground, eat the dust

*here she goes, a little poseur, lips of rose, dust in her nose

she’d die to see the heart of thee in her hands, that’s how it goes*

now i have a thousand friends, they carve my name into their skin

can’t decide which one of my five boyfriends will help me do some sin tonight

**

my doll eyes will swallow you, from that depth there’s no return

if you exist, i own you unless you’d rather burn in hell

**

there’s lots of those who’ve bled for me, i store their dead hearts on my shelf

in the end you will see, it’s bad for you to be yourself

**

it’s not that i mean to be mean, it’s your own problem that you’re doomed

i’m the best you’ve ever seen, a flower freshly bloomed

you did not like the old me, you mocked me aloud on the street

too late for an apology, now you’re crawling at my feet

**

inout

all inner voices dressed in me

all hope to speak

all inner wounds inside of me

making me weak

are swelling and festering, then healing

and waking up again

my nerves just haven’t got their dose

for many weeks

my voices fight and i’m supposed

to never freak out

and function and progress, keep working

to make it as i planned

fuck my life

did you just call me

is it real?

am i high?

am i surrounded by ghosts

was i created by ghosts

is this a trick on my mind

is there a problem inside

how dare you say this is real

where have you been if it’s real

why am i making you real

i’ve got shit to do anyway

all inner voices dressed in me

are paralysed

all inner wounds i’ve tried to heal

are open wide

my nerves don’t understand the point

of calming down

my voices mute now start to haunt

my brain with no sound

your world just makes no sense to me

well just like mine

now you might stop the heart in me

if you just tried

i’m pushing and trying and trying

to make myself sane

to function and progress, keep working

to make it as i planned

fuck my life

did you just call me

is it real?

am i high?

am i surrounded by ghosts

was i created by ghosts

is this a trick on my mind

is there a problem inside

how dare you say this is real

where have you been if it’s real

why am i making you up

i’ve got shit to do anyway

all inner voices dead in me

drown it all

you seem so tragic but your heart still serves you well

you seem just like the one that i could take to hell

i want you just for once to give yourself to me

spend a while with your ghosts so they can set you free

and you’ll see i will be as nice as i can be

i’ll care for you with all due sensuality

drown it all, just for once, in darkness

give me your tears, i’ll drink them

lose it all, die under my hands

while i make all the pain go away

no one will know you're with me

and try to cry?

try -- but why?

just come to me and fall asleep

and die in peace

spasms in chasms and orgasms never help

errors and terrors make them rarer since you fell

and you should know by now

you’re not to be left by yourself

i’ve come here right on time to exploit your despair

i’ll stop at nothing til you’ve dropped your underwear

but when i leave you will suffer like before

i’m not an angel just a selfish human swine

good thing you’re not dumb enough to ever be mine

but beware honey there are hundreds like 

me out there

drown it all, just for once, in darkness

give me your tears, i’ll drink them

lose it all, die under my hands

while i make all the pain go away

no one will know

you’re with me

try to cry, try but why

just come to me

fall asleep and die in peace

dedd

 waking up into existence is an inch too far to reach

looking around reminds an old forgotten dream

hands all purple, i may have just been frozen here for centuries

stagnating, stuck in hibernation

but what still lives is the wound

while its cause is raging in a thick vault somewhere

the empty pangs of pain still come at me

like constant stimuli that will never orgasm and end

no time, no space, just the effort for control

of my own perception of my own existence

and it's failing just a bit too hard

maybe coffee and some work

nope, bye

Skála

 Nevěděl, kde je. Tušil, kterým směrem se dostane zpátky do letoviska, ale jako by si ani nevzpomínal, v jaké je zemi a proč sem přijel. Matná vzpomínka na hotel, kde se ubytovali,  vyzařovala něco až úzkostného. Neměl ztrátu paměti. Neměl však paměť, která by to v něm podržela.
Být na drogách je matoucí, pokud ti seberou vzpomínky, ale on ani nevnímal, že by je kdy bral. Prostě byl, existoval, pohyboval se z místa na místo. Většinou bezděky. Pak bylo třeba na chvíli vzít situaci do vlastních rukou a stát se uvědomělým dobrodruhem. Byl však jen chuchvalcem poletujících pocitů málokdy si vědomým vzdálených záležitostí.
Za celou dobu ho nenapadlo pomyslet na vlastní identitu a pozastavit se nad svou existencí. Někde hluboko uvnitř snad leželo jeho jméno, ale to vždy automaticky vyslovil, když se ho ptali, a ono se okamžitě rozplynulo ve vzduchu.
Vnímal, myslel, cítil. Z představy městečka, ať bylo cokoliv zač, mu třeštila hlava. Byl na útěku a z nějakého důvodu to zahrnovalo spontánní šplh na skálu. Momentálně trčel nezajištěn pět metrů nad zemí a nemohl se pohnout nahoru ani dolů.
Myšlenky v něm poletovaly jako splašené. Nikdy nebyl tak naživu jako teď, když se blížil pádu do smrti. Jeho pocity neměly jména, fungovaly ve své ryzí podobě a všechny se týkaly nebezpečí. Jeho myšlenky nebyly vnitřně slyšenými slovy, přesto se sám v sobě jasně a zřetelně přel se sebou, čeho se chytit, kam přenést váhu.
Pravé lidské uvědomění, že život může skončit a že on, tato osoba, už nebude, zaostávalo natolik, že je vnímal jen někde na pozadí všech vnitřních procesů. První, co jej částečně vrátilo do totožnosti člověka, byl krátký pád mobilu se sluchátky z kapsy na travnatý skalní stupínek mezi jeho nohama. Až slezu, nějak si ty věci musím shodit. Snad tu ještě budou.
Držel se skály jako klíště, stejně jako se držel naděje, že na něco přijde a dostane se do bezpečí. Nějak si uvědomil, že jediná možná cesta bude nahoru. Nepozastavil se nad tím, že to nedává smysl. Nahoře musí být cesta až dolů.
Kolem něj se mihlo červené kolo s pasažérem, který na něm sjížděl ze skály. Cyklista se přímo hlavou dolů po téměř kolmé skalní stěně dostal v pořádku do bezpečí a na rovině mu stačilo pár metrů, aby stihl zastavit.
Mladíkovi uvízlému na skále se udělalo špatně od žaludku. On se tady snaží zachovat svůj život, zvažuje každý svůj krok, aby nešlápl vedle, a místní si to tu vesele sjíždějí na kole. Oni nejsou jako já, já nejsem jako oni, uvědomil si zcela jasně. Uvědomil si také, že bylo nerozumné lézt na skálu. Co si to chtěl dokázat?!
Když ho o kousek vedle minula šplhající skupinka, asi rodina, neváhal a vydal se za nimi. Jakmile je uviděl, byl o mnoho klidnější a přestože celý život od lidí utíkal, bez váhání se k nim přidal. Otec, matka, asi dcera a dva asi přátelé rodičů také neměli lezecké náčiní, ale z nějakého důvodu postupovali hbitě a stíhali si při tom ještě povídat. Nového člena výpravy přijali beze slov jemu určených, přesto zcela jasně.
  Odezíral konkrétní body, kde se přidržovali, a díky snaze je nepodobovat se sunul vzhůru. Stále mu bušilo srdce a cítil život zároveň se smrtelností, ale paralýza s příchodem podpory pominula. Nemohl přece stát a nic nedělat, dokud by mu ruce vypověděly službu a on by se bez boje zřítil.
Kousek pod vrcholem skály byla plošina dost prostorná, aby se tam všichni mohli vydýchat. Mezitím sem stihlo přijít dalších pár lidí s bicykly v podpaží. Z tohoto místa se na nich vrhali dolů, jako by sjížděli obyčejný kopec.
  Nejmladší člen skupiny, dívka neurčitého věku mezi šestnácti a dvaceti, si všimla nechápavého výrazu našeho mladého muže, který právě vydýchával a zvracel do trávy. Popadla nedaleko ležící vozítko, kterému chybělo jedno kolo, a začala mu vysvětlovat, jak speciální tvar a materiál umožňují sjíždět strmou skálu bezpečně. Nebyl přesvědčen. Pomohla mu vstát na nohy tak, že protočila pedály, na které si položil chodidlo. Stejně by na tomhle dolů nejel, ani kdyby mu měli zaplatit. Vzpomněl si na dole ležící věci. Snad mu je někdo nepřejel!
  Bezpečnost situace teprve umožnila seznámení. Proběhl rituál vzájemného předání informací o jménech a přestože jména těchto lidí slyšel, uložil si je neuvědoměle a stále je uvnitř hlavy nazýval samotnými pocity, které z nich měl.
  Nejsilněji na něj působila dívka. Neuvědomoval si její lesklé kaštanové vlasy, velikost jejích ňader ani barvu hlasu, byť to všechno moc dobře vnímal. Zato se však okamžitě obalil energií její duše, a ona udělala to samé. Hleděli na sebe jako na něco roky ztraceného, beze slova tam stáli s obličeji těsně u sebe a nepotřebovali nic víc. To mohlo trvat sekundy i hodiny.
Skupina lezců svačila a kochala se výhledem. Skála byla ze zadní strany porostlá borůvčím a tyčila se nad prosluněnými lesy. Všichni začali konverzovat a bavit se, včetně chlapce a děvčete. Zatímco ti dva navenek tlachali o počasí, odkud jsou, co tu dělají, prostřednictvím pouhých očí a rukou se oddávali milostnému obřadu tak plnému rozkoše, že by sebelepší sex byl oproti tomu jen pusou na dobrou noc.
  Čím dál tím více si začal všechno uvědomovat. Že musí dolů, že tam má mobil, že už mu určitě volali, že měli dnes jít na hrad, že ho rodiče zabijou. Probudil se do reality. A zároveň byl stále ohromen duší sedící vedle něj, kterou už teď nazýval svou ženou, svou princeznou. Ptal se sám sebe, co na to ta jeho, že s cizí holkou během pár minut navázal pouto, jaké s ní za celé tři roky nikdy. Nedávalo to smysl. Ale teď když měl po svém boku něco takového, nemohl to zahodit.
 “Nejedete dolů na těch kolech, že ne? Já fakt nemůžu.”
“Vždyť je nemáme s sebou,” usmála se. “Půjdeme dolů normálně výtahem.”
“A tobě to dává smysl, že se tu jezdí po skále na kole a že když chceš dolů, musíš nahoru?” zeptal se a jemně si stáhl její hlavu na rameno.
“Mně dává smysl, že nic nedává smysl. Ty snad máš z toho rozum, že máme dvě nohy, dvě ruce, hýbeme se, dýcháme a tak?”
“Popravdě já nemám rozum z ničeho. Sotva jsem se na chvíli vrátil z nějakého divného kosmického tripu.”
“Pleteš se. To, co teď spolu děláme, přesahuje všechny přízemnosti, na které sis před chvíli vzpomněl. Dovolená s rodinou, majetek ležící u paty skály, to je všechno ten sen. Ty jsi jiný. Dokážeš žít v realitě existující kolem toho. A v ní my dva jsme jedno.”
Vydechl a upřeně se na ni zadíval. Teď zkoumal každý rys jejího obličeje. Jemně přecházející lícní kosti, zato ostrý nos. Nezvykle tvarované oči, skoro jako trojúhelníky, a v nich duhovky barvy temného mraku.
  “V tom případě se chci probudit z tohohle světa a zůstat s tebou. Je to strašná blbost, když to posoudím. Měl jsem být nějakej Dan Šubrt, studovat právo, milovat svou kytaru a svou holku. Místo toho jsem psyCHOUŠ, CO SI ROZBÍJÍ PĚSTI O ZDI, KURVÁÁ!!” Jeho výkřik se odrážel od protější hory. “Já takhle nemůžu, vem mě s sebou,” dodal tiše.
Rodina dívky zmizela. Dívka kývla a sevřela jej pažemi. Dali si vášnivý polibek a v těsném objetí se spolu vrhli střemhlav ze skály.

Vousatý houbař se pustil za svým uprchlým psem. Když jej dohnal, zarazil jej nevídaný pohled. Jeho černobílá kamarádka ustaraně očichávala rozbité tělo s údy zkroucenými v úhlech, jakých nedokáže dosáhnout ani hadí žena v cirkuse.

v jiném světě opět

vlastně jsem chtěla do deňíku, jenže ten zůstal v Brně. bohužel počítač neumí moje tajné písmo, bohužel mám tuhle potřebu využívat svých stavů k semtam připomenutí tomu 0,34543425432 čtenáři blogu, že žiju, líbí se mi představa, že se sem kdosi dostane a zalíbí se jim můj způsob psaní. v životě bych takový zápis do deníku nesdílela na fb, líbí se mi skrytý attentionwhorismus. na hodiňe filosofie se nás ptal pan docent, kdo z nás je determinista a proč, on je takový komunikativní člověk. myslím, že celkem jsem, ale jaksi se mi nechtělo se hlásit. miluju pozornost a nesnáším ji. jsem vděčná za svou svobodnou vůli, i když je falešná. dá se rozhodovat za sebe a zároveň vědět, že tě nese proud? snadno by se v mých myšlenkách našel rozpor a protiřeč. ale já mám prostě prostor pro obojí, v mém světě toto všechno do sebe zapadá, jen těch slov k objasnění se někdy nedostává, protože tahle věc je mimo náš vesmír.

takže věřím, že existuju pro těch pár, co jsou jako já. jako asiautistický puberťák jsem se snažila zaujmout tím, že jsem ze sebe dělala právě to, co se nikomu nelíbí. to není o pozornosti nebo nějakém "špatná reklama taky reklama", jen jsem nechápala, že to tak nefunguje. nenávidím, jaká jsem byla, ne proto, že jsem odvozovala své chování od ostatních lidí, ale proto, že jsem překračovala vlastní zásady.

ale pozor - stále jsem tím, co se "nikomu" nelíbí. rozdíl, od kterého odvozuji svou nynější dospělost (nenech se zmýlit, i tak jsem pořád děcko a mám se mnoho co učit), je to, že mám dost přejímání myšlenek, se kterými nesouhlasím. ne, nelituju, že jsem poprvé měla pivo ve dvanácti s člověkem, který se mi hnusí, ale můžu s jistotou prohlásit, že kdyby moje tehdejší strategie byla bývala úspěšná, měla bych tehdy kamarády, se kterými do sebe peru, co se mi jen zlíbí, prostě jen proto, že když jsem zjistila, že je lepší myslet za sebe, než poslouchat dospělé, musela jsem to přehnat a poslouchat ve všem děti. teď bych možná byla zničená - stále inteligentní, ale zmožená a vyprahlá.

stále jsem ráda tím, co se nikomu nelíbí, protože svět už je takový, že se výsledek mé syntézy extrémů ve skutečné já nemůže líbit všem. už mě sralo odpovídat na extrém extrémem. věřím, že je mi souzeno najít těch pár, kteří budou souzňít se mnou. sláva a pozornost ve velkém by mě zabila, tíhnu k touze po vybudování něčeho velkého, ale dobrovolného, co nebude tajné, ale přesto ovlivní svět zpoza opony.

mám dnes touhu psát, a přesto píšu ještě více, než jsem čekala. nemůžu psát, vždyť je zkouškové. musím psát, nejsem schopna se učit. zase mě to tahá mimo tento svět - jako by část mě žila ve vlastní hlavě, ve světě Niity postaveném na snech, ze kterých jsem se probouzela zpocená a které zároveň pokládám za ty nejkrásnější, protože jsou jeden jako druhý uměleckými ďíly.

k psaní románu, který leží někde v trezoru, se vracím na podnět nových snů, nových vizí, sladce-úzkostně znějících slov a obrazů, které zaznamenávám ve fyzické realitě. spatřuji náznaky stejnocitu v dílech umělců, takových dílech, která nejsem pro rozčarování schopna suše a bezcitně analyzovat. nacházím střípky pravděpodobnosti, že jistá část oné osoby mi hluboce rozumí. a tu část nesu s sebou, všechno toto se stane součástí příběhu-nostalgie-fantazie-déjà vu-pocitu, který dočte málokdo.

matka usuzuje, že se něco stalo, že jsme se pohádali s mužem, že jsem se pohádala s některým kamarádem, že kdovíco, protože se dneska duševně vznáším v éteru, místo abych se učila, vylehávám v posteli - a je mi vlastně líto, že ji takové věci napadají. nevyřkneš to, co nemáš v hlavě. část mě se ptá, jakou špínu na mé blízké ona v té hlavě má. a nebo ji prostě nic vyššího než to, co mě v životě obklopuje, nenapadá. 

ČT24: Za videem, v němž se ženy omlouvají mužům, je byznys s výživovými doplňky i s kurzy

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2985842-za-videem-v-nemz-se-zeny-omlouvaji-muzum-je-byznys-s-vyzivovymi-doplnky-i-s-kurzy?fbclid=IwAR1hDclr0m3USrHAGgY4IYoRkqmDJMG1wWljlN73hWy_fLjTBkcpHj2TDOQ
EHM EHM.

Svezla jsem se na vlně a natočila teď už celkem mnoha lidmi zhlédnuté reakční video/parodii na tuhle hovadinu. Od začátku mi to, jak bystré duše z mého videjka vytuší, zavánělo ezofanatismem. Bohužel se často stává, že člověk, který se nechá inspirovat něčím přírodním/alternativním, opustí reálný svět a fanaticky přijde každou hovadinu, která s tím víceméně souvisí. Nemluvím teď o pouhých fanoušcích přírodní medicíny nebo pouhých objímačích stromů. Mluvím o těch, kteří se rozhodli tímto způsobem tak radikálně změnit svůj život, že už kolikrát fakt neví, která bije.

Fanatismus tedy mají tihle človíčci společný třeba právě s, v mém videu zmiňovanou, Valerií Solanasovou, která, byť zastupuje ve věci mužů a žen přesně opačné stanovisko než Žena je láska, úplně stejně jako ony diskriminuje lidi na základě pohlaví. Pohlaví je jen jediná z mnoha nálepek, které každý člověk má, a právě proto, že je vrozené a obsahuje tolik rozmanitých lidí, je naprostá blbost lidem vnucovat konstrukty s ním spojené.

Hnutí žen běhajících po lese a nábožně uctívajících svou pasivitu už tady máme dlouho. Horší je, když začnou prohlašovat, že osoba ženského pohlaví, která se nechová jako ony, tím ubližuje mužům. Odkdy člověk ubližuje ostatním jen samotnou svou povahou, se kterou se narodil? Jestli všechny ženy světa mají povinně být ženské, jen aby se muži mohli cítit mužně, nemají tito muži trochu problém sami se sebou? Nemají náhodou stejný problém se sebou ženy, které potřebují bez rozdílu vykastrovat celou mužskou populaci, jako výše zmiňovaná V. Solanas? Co takhle vrátit se k univerzálním moudrům "Buď sám sebou" a "Žij a nech žít"?

Zjištění, že video s ublíženými lesními vílami je součástí hlubší a širší propagandy, mě vůbec nepřekvapuje. Jak říkám: některým lidem podáš bylinkový čaj a ukousnou si celé členství v sektě. Spíše mě teda mrzí existence lidí, kteří jejich sexistické a rádobyodsystémuosvoboditelské video berou jako přiznání porážky, které konečně pomůže ženstvo, které si dovolilo vyhlásit nezávislost, jakou muži měli od počátku věků, nacpat zpátky do kuchyně. Protože to mají kurva smůlu.

ignorance hurts.

well the laws will soon be fine here, but the people are still ignorant
simplify, stereotype, categorize, generalize, discriminate, and if they like you, patronize

so i kill the whole morning, processing info, writing about travelling
“go write about fashion,hair removal and nails”, a comment says
my nails look like this, all broken, split and messy
many a boy would give better advice on that stuff

many a man will be called a faggot like it’s a cult’s name
“i don’t ever cry, that’s gay”
“i’m not washing my hands, that’s gay”
“i’m not going to hug my girl, that’s gay”
they force fake exaggerated manliness on themselves
to be accepted, to prove themselves, while 
simplifying, categorizing, generalizing, discriminating
and if they do have gay friends who are chill about it,
they hide their stereotyping behind this - like a shield, and keep patronizing

as if interests equalled gender, as if gender equalled sexuality
and while lesbians get less shaming, it’s made up for -  by arrogant niceness
“yeah, they’re just playing till they meet the right cock”
“men are disgusting, but you keep rocking, girls,
i need something to wank to, you know”
can you please separate real life and porn?!
go watch two girls who like being seen and agree
fuck off with your nastiness ‘bout my girl and me
no one likes to hear you simplify, stereotype, categorize… patronize

“oh shussh, honey,” every time i try to have a talk
so don’t solve your love problems, stuff your volcano till it goes off
whatever you say has no value at all
“you’re just a woman, so fucking hysterical”
sound familiar? yes, even historical
pat her on the head, throw her a vibrator and lock her in the kitchen
simplify, stereotype, categorize, generalize, discriminate - or at least, patronize

so everything works if you’re good at pretending
i’ll work to fix what i do wrong
he’ll shrug it off ‘cause i’m making shit up, i’m just ill
and of course, every bit of discontent is just my period and asperger’s

a teacher once told me i was improving, making progress in society
do i look retarded? inappropriate? hate to break it, i’m just being me
with all there is to me, and strict morality,i do what’s right and not what’s authority
my principles are way above law, just don’t hurt the innocent - since birth.
so why care if i’m socially awkward, shy, or whatever you mean, it’s not about progress if there’s no more to learn
i may be autistic but i’m not utterly obtuse about what’s right, so don’t reward me for what you think is acceptable, i am an individual, not your dog

stereotyping, categorizing, generalizing, discrimination
they may be a joke but inside they just hurt
ignorance, patronizing, simplification,
you’re not being nice, you have not understood

YOU KNOW THEM

she could have been born with an X and a Y
and never had to be a vessel for new life
but now they’re forcing her to be a mother and wife
while her rapist walks around living his normal life

grandma looks up at the cross on the wall
thinks it’s destiny, says Jesus saves
Allie has an alien inside
her ambitions, integrity and dignity are going down the drain

and she took some pills and may have died,
but the thing still lingers up inside
and reminds her of the beast she used to love

I wonder
since when should the lump of organic matter
matter
more than a woman you know
your older sister
your teenage daughter
since when should people with no empathy
create and enforce laws like these
and sex ed is not taught properly?
wake the fuck up, please!

Allie had an alien inside
her ambitions, integrity and dignity
have more or less been saved
but she’s bled a lot and may have died
when she stuck a coat hanger inside

I wonder
since when should the lump of organic matter
matter
more than a woman you know
your older sister
your teenage daughter
since when should people with no empathy
create and enforce laws like these
and sex ed is not taught properly?
wake the fuck up, please!

and just in case, she wrote a note
that said: you know me
and at my funeral, please play this song:

sweet home Alabama
sweet home Alabama
where the skies are so blue
and women have no rights to their own bodies
sweet home Alabama...

13.5.2019

jebe mi. začínám odznova. včera jsem se složila. dnes se stříkám parfémem, češu, oblíkám, maluju. půjdu ven, jen aby to k něčemu bylo. jinak mě totiž čeká den v pokoji u stolu za kompem. jen co dočtu knihu a napíšu cosi na blog, který přece nebude ležet ladem, budu se učit, až se ze mě bude kouřit. jednu špáňinu, možná dvě, jednu poslední výtvarku, jeden nebo dva rozbory knih. jebe mi. manická fáze, co přichází a odchází až moc často. žádná psychická porucha. změny ovlivněné fázemi Měsíce, počasím, fázemi ženského cyklu a vším, co je nahoře, jakože my jsme dole, tak jako vším, co je dole, jakože my jsme nahoře, přecitlivělého pravděpodobnětroškuautistického stvoření. po dvou letech poslouchám Smiths. verš "sometimes I'd feel more fulfilled making Christmas cards with the mentally ill" definuje přes 70% všeho, co musím for the sake of my life protrpět pro lepší zítřky. hlaďím a drbu psa, o kterého rukou a dobrým slovem nezavadím, vzpomenu si na přátele, co jsem během života ztratila, teda jsou dva jenom, lidi, s kterými jsem měla pouto, i když to bylo špatné, a doufám, že jsou mnohem šťastnější než v dobách, co jsem nasazovala trychtýř na vysavač a tahala do sebe všechnu jejich sebenenávist a chtěla být každému mamča, co nechá zmizet všechny drogy a obsese a chmury, a neměla vlastní jen ďíky kontrastu s těmi jejich, a jsem ráda, že je to za mnou, i'm getting my shit together, sbohem, jsem zodpovědná, organizovaná a silná. předevčírem a včera jsem veškerý opak tohoto tvrzeňí sebrala do jednoho chumlu, vybulela, rozryla jsem si nohu - El sueño de la razón produce monstruos,  bude to trvat roky, ale vypíchám si to celé sama - moje tělo, můj statement - a bude to jediné cizí dílo, které budu na těle mít, protože tohle ňikdo lépe než Goya nevyjádří - a jdu dál. jsem labilní píča, ale těchto 11 dnů budu makat jak najetá. jestli nebudu mít 1111, .... vlastně ňic, ale mohla jsem se snažit víc, no. prostě odmaturuju, namaluju spoustu obrazů, nechám si narůst dlouhé vlasy, vytvořím vlastní jazyk, budu mít kapelu, vystuduju, napíšu pár knih, nikam to nedotáhnu, ale polibte mi prdel. tak mi nerozumí ani můj vlastní člověk, ale tím líp. jsem jenom já. amen ramen kámen.

sterilní špína

chci se vzdát své pozemské přízemnosti,
a tak se pro mne tohle holé, pusté, ploché pole hlíny mezi horami stává hladinou jezera
na holé planině vystavuji na odiv svou schopnost chodit po vodě, m = 0
být tady Ježíš, vyženu ho
hory mají domy
domy mají okna
okna mají silné dalekohledy
a já ňic, já duch
a pode mnou se tisíce embryí krmě pro krávy pozvolna vyvíjejí a prorážejí hladinu,
na které si sním svůj sen éterické nadbytosti
nechávám trávicí, pohlavní, močovou soustavu sublimovat
odhazuji zátěž,
a přitom se nohama bořím do bláta a těším se, až budu krást tu kukuřici
ve velké hliněné míse plné létajícího pylu - hutně a kysele páchnoucího vzdušného spermatu.
tohle jsme my - hlína, voda a krev
- já i lidičky ve sterilních celách kilometr nad zemí v centru civilizace
a Nadčlověk je ze všech nejnižší
- přesto nejšťastnější

nepustím se

třesk.

srazili nám autem psa

rána jako z děla

odletěl z cesty běže na spletených nohou, oběť fyziky

hodinu močil krev

pamatujeme si to oba navždy.

kvaziexistenciální moment?

zvedá se mi žaludek, když to kolem prosviští a rve mi uši

když mnou proletí myšlenka

jak se rozbiju, když to do mě plnou rychlostí napere vlak

a je toho víc

přecházet cestu je zážitkem adrenalinu

nevychytám to o sekundu a game over

navždy.

jeden pokus na život.

povězte mi, kazateli,

povězte mi kdokoli,

proč se mám

odevzdat

zapomenout

polevit

když mi může kdykoli někdo ublížit

chtě

nechtě

nenávidět mě

neubrzdit motor

nevidět mě

nevědět, co mě zraní

přeříct se

když můžu kdykoli někomu ublížit

chtě

nechtě

nenávidět

neubrzdit motor

nevidět ho

nevědět, co koho zraní

přeříct se

nepustím se.

kontrola je vše.

kontrola je těžká?

kontrola je svoboda

netřeba bohů, vůdců

jsem jen já

a vím

co chci

jak chci

proč chci

s kým chci

komu chci

koho chci

kdo chce mě

co můžu

jak můžu

proč můžu

s kým můžu

komu můžu

koho můžu

kdo může mně

co dělám

jak dělám

proč dělám

s kým dělám

komu dělám

koho dělám

kdo dělá mě

nepošpiním tě

nezbiju

nezabiju,

není-li třeba.

mě neopiješ

nepředěláš

nezabiješ,

dokud se nedám.

nejsem ničí děvka.