nepustím se

třesk.

srazili nám autem psa

rána jako z děla

odletěl z cesty běže na spletených nohou, oběť fyziky

hodinu močil krev

pamatujeme si to oba navždy.

kvaziexistenciální moment?

zvedá se mi žaludek, když to kolem prosviští a rve mi uši

když mnou proletí myšlenka

jak se rozbiju, když to do mě plnou rychlostí napere vlak

a je toho víc

přecházet cestu je zážitkem adrenalinu

nevychytám to o sekundu a game over

navždy.

jeden pokus na život.

povězte mi, kazateli,

povězte mi kdokoli,

proč se mám

odevzdat

zapomenout

polevit

když mi může kdykoli někdo ublížit

chtě

nechtě

nenávidět mě

neubrzdit motor

nevidět mě

nevědět, co mě zraní

přeříct se

když můžu kdykoli někomu ublížit

chtě

nechtě

nenávidět

neubrzdit motor

nevidět ho

nevědět, co koho zraní

přeříct se

nepustím se.

kontrola je vše.

kontrola je těžká?

kontrola je svoboda

netřeba bohů, vůdců

jsem jen já

a vím

co chci

jak chci

proč chci

s kým chci

komu chci

koho chci

kdo chce mě

co můžu

jak můžu

proč můžu

s kým můžu

komu můžu

koho můžu

kdo může mně

co dělám

jak dělám

proč dělám

s kým dělám

komu dělám

koho dělám

kdo dělá mě

nepošpiním tě

nezbiju

nezabiju,

není-li třeba.

mě neopiješ

nepředěláš

nezabiješ,

dokud se nedám.

nejsem ničí děvka.

vpřed

poháněn bičem z kůží filosofů

máš se hnát do středu dění

skrze rozbouřený proces deformace

do stagnace, chladu

prohrabuješ si vlasy v těsných gumových rukavicích

řízneš se o zrcadlo

zblbneš na sto let

a nepochytáš částice, co sviští, řežou o kůži

exploze mozku, absolutní ztráta vědomí

überload staccata křiků řvavě růžových feťáků

ti připomněl svou malichernou křehkost

rván za víčka nehoráznou blbostí pod vlivem

cítíš v hlavě ocelovou kuličku obíhat po osmičkové dráze

a její váha ti rve hlavu vpřed, vzad, vpřed, vzad

i tak jsi mimo zdi jejich domu

a vykračuješ si po lesklé černé cestě

zanecháváš v asfaltu stopy čím dál hlubší

a přihořívá

všechno bylo

vracím se v mysli za tebou

a nacházím průhledné záblesky

zase jsem vše zapomněla

nesu si jen vědomí pocitu, že jsi to ty, kam směřuji

začínám od začátku

když si prohlížím tvou ve mně zarytou a neměnnou podobu

zase nechápu svou fascinaci

chci tě

nedám ti nic zadarmo

směšné.

protože je dávno všechno naše

všechno bude

všechno je

Bible Classes

One thing I can say for sure - I love my school. Another thing - I’m grateful to have had the opportunity to become a bit more educated in the topic of the Christian faith and Jesus, I really am. It has broken some of the prejudice I had about Christians. But nowadays’ Bible classes are not the way they were two years ago. Back then, the other religions’ ways were mentioned too and spoken about with the proper amount of respect, we had polite and interesting discussions all the time and sometimes, my own opinion was changed a bit too, since i saw a hint of a reasonable point now and then. The Bible was something that everybody could interpret in a way that made sense. Since last year, we’ve been taught about the absolute truth and about the literal 100% verity of every word, right there, black on white with no space for any sign of thinking for yourself. This is not a school only for Christian kids. The diversity in faith and the presence of a free debate is the point of it all. Plus, I’m studying here for several whole other reasons. In front of me, there are girls who love the teacher’s style of presentation, as he precisely describes the same way they feel for Jesus themselves. They are grateful for the superiors’ decision to have him teach us for another year. They are grateful for having a God who loves them and shows them the right way by illuminating the path. Behind the back desk, there’s a little pagan witch in leggings with Leviathan’s crosses on them and an Alien Sex Fiend shirt - yes, me. Next to me, three people with a similar opinion on this twisted overly submissive behaviour called Christianity. We’re a lovely alliance when it comes to Bible classes. And yet, none of us is truly evil. None of us would ever participate substantially in the perverted orgy of greed and killing and chaos we are told there would be if nobody was a Christian, for, doesn’t the beauty of the world lie in faith in the good things? The teacher says: “I hate religion. Don’t be religious. Have faith and love God.” I agree there’s a huge difference many people don’t mention. I am truly happy for the fact that he speaks about the difference between religion and faith, because, to be honest, that’s what LaVey doesn’t mention, obviously for the reason of his own propaganda, which, though may be intelligent and constructive, is still too right-wing sometimes, and it is for that fact that i don’t consider myself a Satanist. However, if this man in front of the board understands that faith is nothing but a deeply personal matter and it is the foundation of his creed, why the passion for trying so hard to show us the right form of faith? Why don’t we just read a story from the Bible and share our opinions? Somebody, I cannot possibly remember who and what about, raised their hand. One reaction was followed by another and here we were again, everyone defending their position. When the bell rang, the four of us stayed to finish making our point - I must admit I was the one who went on, since there still were facts to explain. Together as one man we left the teacher with his eyes flitting around the room, his hands fidgeting around with a pen for a while. Then he went on with the classical universal answers he always uses - that’s proof of his strong belief, proof that his love for God shall never change - and if his belief shall never change, why should mine?

nereálná

probuzená jsem z něčeho do ňičeho, z čeho do čeho?
vyhodila jsem tě na silnici z okna svého lůžkobusu,
moje dávno ztracená představo vágního snu o domově
chodím nocí po ulici a rukou v bezprsté rukavici kouřím sušené růže z kytice nalezené v popelnici v brčkách ubalených z bible
a posledních x let se nestalo
... nežije, je snem a vše další taky
mlhou okolo mísenou s třpytivým kouřem, mám toho bordelu plné oči, plíce,
rohy zásuvek stolu v prázdném pokoji ve starém domě jsou přemostěny stříbrnými sítěmi
mezi nimi nacházím rozlepené stránky něčeho nečitelného, co mi před očima bledne
zašmodrchaný prázdný film padá na zem
před sebe si svítím skrz závěsy zářícím světlem úplňkem
nepřetržitý ječivý hukot v uších je mou součástí od toho třesku destruktivní kolize v nad chápání rychlosti
zdeformovaný materiál, hroudy neurčité hmoty letí vzduchem hnány silou a hořící
to mi zbylo a nevím, co se stalo, co to je a kam to patří a co to bylo a proč to mám
a za zády z pravé strany se mi vynoří postava, starý známý, co nikam nepatří a zná mě a chce mě a mně je z něj tak špatně a drž hubu! nesahej na mě! dere se mi z hloubi hrdla skřek a přízrak rozbíjí moje pěst a ten praskne, rozpadá se a znovu a znovu se vrací a dotírá a vypadni! zavěšuje se na mě, sahá mi do hlavy otevírá zásuvky vyhazuje papíry infikuje myšlenky znásilňuje můj mozek a když se udělá, exploduje mi lebka novým velkým třeskem rozletím se na kusy a rodí se nový vesmír, kde
se probouzím za šera a mlhy na rovné planině s bolestí hlavy

probuzená jsem z něčeho do ničeho, z čeho do čeho?
...

the pact

something is going to happen
and i don't really know what it is
but after it does, nothing will ever be like before
i must do it
after i do it, nothing will ever be like before again

you've been here all along
existed peacefully beside me
never said a word
we just feel each other's presence through this wall
and now we smash through it, this is a call
i choose you to be my partner in crime
you're my sister till the end of time

come with me if you never want to come back
let's paint our faces dark white and bright black
step off the cliff and there is no way back
fall into oblivion,
run. run. run away from home

they tell me every day they want me
they whisper in my head
time to cut through the curtain
i know you should come too

we will jump onto a driverless bus
we will ride it to nothingness
and we must do it

come with me if you never want to come back
this is the end of everything

sešššššššup

utápěna ve svěžesti
nových a nových úzkostí
kousek po kousku nahrazována
jemnohmotným plastikem
na lampě seděli holubi
malé velké hladné sviňe
co s tebou udělá ten malý prášek?
na lampe sedělo hejno supů
co s tebou udělal
ten malý prášek?
kolik nocí
promáčíš polštár?
co s tebou udělal
ten ztracenec,
kam dostaly tě
jeho rty?
"jednou by stačilo"
a nebo - sral to pes
dálnice do smrti
je plná výmolů
nesnese doteky
doteky zabily
doteky rozbily
srdce z porcelánu
až se jednou probudíš
a bolest nebude
nasákla's apatií
trpko máš za rety
jak ti kdysi posílal
cukr z úst do úst,
prečkává vzpomínka

a dream of a thousand cats

inspired by the story A Dream of a Thousand Cats from the Sandman comic by Neil Gaiman

I am a Sweet long-legged Redhead
and I Know what I need
and it's not you
but I'll Use you anyway

I just Smile at all those who have Bled
and I know what i need
and it's Not you
but I'll Use you anyway

Blood wakes up what Milk has numbed
and here I am - the Killer, the giver of Death
they Scream, being taken Captive in my fangs
I am their Death
and doing so, I Forget for an instant
about my own

I am all naked and hungry
and the Autumn leaves are Decaying sweetly
fallen on the lifeless bodies
rot to rot

Every step I take is Grace itself
my Eyes are Amber in Flames
I Cut the air like a Razor
I'm Silent and Lethal

the Moon cries Dust that falls upon my head
my ticklish nose is Giving In
letting out just a little piece of Weakness
that flies out on a sneeze

and I Remember Him,
how he Loved Me under the billions of Stars
and I Remember what he used to Say
and I Remember finding him next to Our Tree
with his Eyes Popped out
and the Smell of Betrayal
a Smell Mother Nature knows Not in our realm
a Smell of Poison coming out through his skin

Damn You, Hypocrites!
We will Never Serve You
We are as Free as the Wind
but How can you Give us so Much Love
in your Sweet Ignorance
Call me their Sweet Kitty
and Kill Him?
Lure us into your Warm Luxury
and Kill us all Inside
Numb us all, Destroy our Souls
you Know?!
No...

the Surface out there is as Hard
as your Stone Cold so called hearts
We kill the Innocent for Pleasure
We Use you with our Blood Cold
but we Don't Destroy
and Every Blink of an Eye
a Screaming Monster Whizzes Past
My head's about to Explode
and its Black, Rock Heavy feet
Crush
Crush
Crush everything
just as They Crushed my Baby Girl

and You have your pretty Shiny Knives
that are meant to slice the Bloody Flesh
of Stupid Dumb grass-eating things
that are here for us to Take
and one of your Beloved Children
just Grasped it in his hand
and Stabbed
Stabbed
Stabbed
and stained the dirt with the Blood of my Baby Boy
Not to Feel Alive like We Do
He was Just Bored

We Kill the Innocent for Pleasure
We Play with our Victims just like with Toys

But We Don't Destroy