padá prach a přes něj stíny lapat po nich nemá cenu lůžko z černé rašeliny ve svých duchnách skrývá ženu
v temném lese svítí oči
slétají se netvoři
marně dumáš, co si počít
motáš se jak na moři
vrátit zemi, co jí patří
budeš stejně jednou muset
neotroč už s dřinou za tři
najdi pokoj tam, kde’s used’
budeš trpět jako dosud
necháš-li se vůlí vést
odpusť duchům, přijmi osud
nebude tě těžké svést
ježí se ti všechny chlupy
když se noříš do bažiny
blíží se křik líté tlupy
Bůh ti odpusť všechny viny!
poblíž stojí zpustlý kostel
kde bys marně hledal skrýš
jen pár ghúlů má tam postel
které brzy uvidíš
havěť tě již obklíčila
nemrtvé i živé zrůdy
všem se tuze zalíbila
vůně potu, křehké údy
už ti krví parte píší
jejich kruh když roztíná
z hlubiny se vynořivši
sama jejich domina
CO TO TU JE? zaburácí
Smrt, jež zpečetí tvůj osud
nohy tvé se zapotácí
strach máš větší nežli dosud
úsměv tvůj ji nepřekvapí
čekal’s na ni mnoho let
když tě zahalí svou kápí
konec už máš na dohled
monstra rázem vidět není
ta nechala venku čekat
sladké, krásné utrpení
přijde, když tě začne svlékat
v soukromí té plachty černé
jež se zvedla jako stan
skučíš, sténáš, sloužíš věrně
budeš k smrti ušoustán?
ne, neb když je spokojena
vypaří se s lítým smíchem
hostina je zahájena
zuby zrůd ti projdou břichem
