vpřed

poháněn bičem z kůží filosofů

máš se hnát do středu dění

skrze rozbouřený proces deformace

do stagnace, chladu

prohrabuješ si vlasy v těsných gumových rukavicích

řízneš se o zrcadlo

zblbneš na sto let

a nepochytáš částice, co sviští, řežou o kůži

exploze mozku, absolutní ztráta vědomí

überload staccata křiků řvavě růžových feťáků

ti připomněl svou malichernou křehkost

rván za víčka nehoráznou blbostí pod vlivem

cítíš v hlavě ocelovou kuličku obíhat po osmičkové dráze

a její váha ti rve hlavu vpřed, vzad, vpřed, vzad

i tak jsi mimo zdi jejich domu

a vykračuješ si po lesklé černé cestě

zanecháváš v asfaltu stopy čím dál hlubší

a přihořívá