poháněn bičem z kůží filosofů
máš se hnát do středu dění
skrze rozbouřený proces deformace
do stagnace, chladu
prohrabuješ si vlasy v těsných gumových rukavicích
řízneš se o zrcadlo
zblbneš na sto let
a nepochytáš částice, co sviští, řežou o kůži
exploze mozku, absolutní ztráta vědomí
überload staccata křiků řvavě růžových feťáků
ti připomněl svou malichernou křehkost
rván za víčka nehoráznou blbostí pod vlivem
cítíš v hlavě ocelovou kuličku obíhat po osmičkové dráze
a její váha ti rve hlavu vpřed, vzad, vpřed, vzad
i tak jsi mimo zdi jejich domu
a vykračuješ si po lesklé černé cestě
zanecháváš v asfaltu stopy čím dál hlubší
a přihořívá
