dokážeš létat, chodit hlavou dolů? taky tě jímá hrůza z jiných světů? kéž bychom tomu mohli čelit spolu řekni mi prosím, že se možná pletu že nejsem blázen, cítíme to stejně do světa vniká vibrace tam zvenčí prostor se křiví, ne však obyčejně závoj, co dělí vesmíry, se tenčí
dáme si schůzku nad Západní branou a ty mi povíš, zda se bojíš pekla už přihořívá, nemám na vybranou na bílý beton první slza stekla
uprostřed louky se mocně rozevírá jáma, kde rachot nelidský se tříští jak strašně tísní mě v duši bílá díra tlačí na kůži, míza ze mě prýští!
stojíme spolu, hlavu mezi mraky v žilách mám červy, oči v jednom bodu něco se děje, vím, že to víš taky zlověstné ticho pohyblivých schodů
celé to místo ve své disonanci zvěstuje, jaké děsy vesmír skýtá tma jako ve dne, světlo jako v ranci chaosu píseň do mozkovny vrytá
pojďme odsud, než nás to sežere
