Zatoužila jsem doplnit své outfity tím ultimátním zlatým hřebem. Monoklem. A jeden by netušil, jak moc u takové věcičky člověk může jít do hloubky témat sociální třídy a genderu, ale právě tato témata vlastně u mého zdůvodnění, proč jsem si ji pořídila, stála přímo u zrodu celého nápadu.
Monokly známe z historických audiovizuálních či literárních děl. Tato pomůcka ke korekci zraku v módě úplně zapadla, ale přežívá v našem povědomí z velké části také kvůli memům. To díky nim každý ví, že monokl býval doplňkem bohatých a vlivných mužů.
V okamžiku, kdy mě poprvé napadlo nasadit si monokl, jsem byla ovlivněna tématem konverzace, cituji kamaráda:
„Kapitalisté jsou ti zlí pánové ve fraku s buřinkou a monoklem.“
– a sebe: „kradu jim monokl jako protest / jsem zlá paní s monoklem a vidlemi“. Vzhledem k tomu, že navíc často a ráda používám emoji s podezíravým výrazem a monoklem na oku, všechno krásně do sebe zapadlo. Jakmile jsem napsala a odeslala tento vtip, začala jsem ho brát vážně. Monokl a vidle. Buržoust a vidlák. Taková jsem já – osoba naučená od mala, že peníze nerostou na stromech, osoba s úctou k věcem a strachem, že se v tomhle krutém světě neuživí, když nebude makat a ohýbat hřbet, a také bohužel osoba, která si moc ráda představuje sebe samu někde ve vile a v pozici, kdy toto nemusí vůbec řešit (mám ale dost solidarity a ekologického smýšlení, abych tam nechtěla doopravdy směřovat).
Takže vznikl nápad se vyfotit s monoklem a vidlemi – udělat něco jako konceptuální umění v rámci bohapusté fotografické marnivosti.
Googlení míst, kde sehnat monokl, ke mně navíc přineslo až teprve sekundárně uvědomění, že monokly byly mužská záležitost a že jí v povědomí společnosti zůstávají. Dokonce nade mnou dnes moje babička spráskla ruce, že „to přece nosili pánové!“ Řekněme, že rebelství za každou cenu mě sice opustilo někdy v 9. třídě, ale víra v genderové role ještě dřív. Vysvětlovat, že jsem genderqueer demigirl, by to zkomplikovalo, ale statement vychází krásně najevo i tak. Žena s monoklem. A sluší mi! Můj styl je čistě estetická preference, nakolik v tom hledají sexuální otevřenost nebo lásku k Satanovi. Ale monokl, ta dlouho zapomenutá záležitost? Moc ráda budu všude říkat, že jsem ho ukradla jednomu bohatému muži. Protože přesně tak to bylo myšleno. Eat the rich.
